Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. (Ř 12 v 15)
Tento verš určitě všichni známe. Chtěla bych tu teď trochu rozvést moje zamyšlení nad tímto veršem.
Tento verš se dá přeprat různými způsoby. Jako konečně všechny věty v Bibli. Znamená to, nejen to, co je tam vysloveně napsané, jako že se máme jen radovat s radujícími a plakat s plačícími a nedá se to ani brát úpně doslova. Znamená to, že se máme chovat tak, jaká je na tom určitém místě atmosféra.
Kdybychom přišli někam, kde se zrovna drží smutek a začali bychom tam vyprávět veselé historky, tak by se to určitě nehodilo. Ale to asi všichni vědí. Ovšem, když máme dejme tomu třeba nějakou kamarádku, která je smutná, že dostala špatnou známku ve škole , tady bychom ji právě měli trochu povzbudit, popoct ji, nějak rozveselit, tady je to něco trošku jiného.
Nemusíme však, když někam příjdem, abychom se hned rozchechtali nebo rozplakali (podle situace). Nic by se nemělo přehánět. Tuto věc krásně vystihuje píseň Není nutno, od Svěráka a Uhlíře, kterou určitě všichni znají. V písni se zpívá ...není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož, aby se brečelo...
Já jsem bývala tkaová napůl pesimistka. Poslední dobou se však měním v optimistku. Dnes jsem si při večerní modlitbě, že se budu snažit vždy soucítit s tím druhým a hlavně rozdávat radost okolo sebe. Zkuste to také a na světě bude hned veseleji a příjemněji.
Nakonec bych chtěla poprosit všechny čtenáře, aby při komentování mých příspěvků NEPOUŽÍVALI vulgárních slov!
DĚKUJI!!
Komentáře
Ahoj Mikino!
Já si to právěže vykládám trochu jinak: Spíš jako že nemáme byt suchaři co se pořád tváří znuděně, povzneseně a nezúčastněně. Takže ne se poddávat atmosféře, ale spíš když je něco opravdu k pláči, tak se za své slzy nestydět a naopak. Těmi plačícími a smějícímí se nemyslel imho Pavel jenom lidi kolem mě, ale vůbec všechny lidi, kteří se smějí nebo pláčou, kdekoliv na světě a i kdykoliv v čase. Teda takhle to alespoň laicky chápu já. Díky za článek! 2:)
Miriam, vystihla jsi smysl textu správně. Jde o schopnost vcítit se do problémů, starostí, pocitů, radostí a strastí jiného člověka. Této schopnosti se říká empatie a neměli bychom ji postrádat. Je předpokladem laskavého jednání, které máme rozvíjet.
jj, pěkně napsáno. To plakat s palčícíma a radovat se s radujícíma je taky i o sdílení. Jakože v tom nejsou sami, že ten smutek či radost nesete s nima a když jsou na to dva, tak to jde mnohem líp. Řekl bych, že vcítit se do smutku druhého je pro nás celkem přirozené, ale těžší je umět s druhým prožívat tu jeho radost. Místo toho se může stát, že ho spíš zkrotíme, ať se tak nevzrušuje a to není dobrý. Myslím, že člověku mnohdy dá více, když může s někým prožívat svou radost než smutek. Já jen aby se nezapomínalo na obě :-)
Teď mě ještě napadlo, jestli to třeba neznamená, abysme se plačícím nesmáli, ale raději plakali s nimi, a stejně tak aby smějící se lidé u nás nevyvolávali slzy závisti, ale radost ze štěstí bližního.
2:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.