Jako každý pondělní večer, i včera jsem zašla na studentskou mši svatou k brněnským jezuitům. Tentokrát ale necelebroval ani otec Ladislav, ani otec Pacner (oba koncelebrovali), ale u hlavního mikrofonu se objevila nová tvář - ze žďárského BiGy za námi přijel tamní spirituál, otec Jan David. A já bych se s vámi ráda podělila o myšlenku z jeho kázání, která mi utkvěla v mysli.

Je velmi prostá, ale přesto v sobě nese cosi převratného, co změnilo můj pohled na hledání povolání. Otec Jan David pronesl: (parafrázuji) Povolání je jen prostředek ke svatosti. Ano, povolání je jenom PROSTŘEDEK, kterým se snažíme dosáhnout našeho cíle, tedy svatosti. Nevím, jestli i vy jste ve svém životě měli, nebo máte období, kdy palčivě hledáte a řešíte, jaké je vaše povolání. Já toto období měla a vlastně pořád mám. Když to na mě přijde, jsem schopná produmat desítky minut, rýpat se ve svém životě, hledat nějaká znamení, hledat okamžiky ve svém životě, kde jsem snad udělala chybu, že stále neznám svoje povolání. Najít moje povolání - to je přece cíl života. Nebo ne...?! 


 

Ne! Protože povolání je jen prostředek, ale cílem je svatost. Je čas změnit bod zájmu. Ne povolání, ale svatost - to je oč tu běží. Pokud by povolání bylo naším cílem, ono by se taky mohlo stát, že konečně najdu toho pravého, nebo konečně dospěju ke svěcení nebo věčným slibům - dosáhnu tedy svého "cíle", no jo - ale co dál?! A najednou člověk zjistí, že tím v uvozovkách "život nekončí", že život jde dál a je potřeba najít "nový cíl". A to by jednoho mohlo taky docela pěkně rozhodit.

Jednou z mých křestních patronek je sv. Zdislava. Až donedávna jsem toho o ní moc nevěděla, ale pak jsem narazila na knížku o jejím životě (psanou pro děti, ale to nevadilo). Ona jako dívka ze šlechtického rodu prošla také na rok klášterní výchovou a v klášteře se jí tak zalíbilo, že tam chtěla zůstat. A dost možná to opravdu bylo její povolání. Jenomže rodiče, hlavně matka, si přála, aby se provdala. Jaktože Zdislava souhlasila? A jaktože i přesto dokázala být šťastná, žít bez výčitek, že neplní povolání, po kterém její srdce toužilo, a nakonec se stejně stát svatou? Odpověď je prostá, protože povolání není cíl. Cílem je svatost, a to je něco, o co máme usilovat v jakémkoli stavu. 

Já vím, že už se opakuju. Ale neřekl snad Ježíš hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno? (srov. Lk 12,31) A já tomu věřím. Věřím, že když se zaměřím na samotného Boha, na hledání jeho Lásky, jeho království, On mi v pravý čas ukáže, kde je mé místo v životě. A možná ani neukáže, možná mi dá na výběr. A já budu vědět, že ať už se rozhodnu jakkoli, bude to pro mě jen prostředek k dosažení mého cíle - a tím je nebeské království.