Vyznání

 

Můj milý Ježíši,

vím, že mě máš rád

a se svou láskou vší

šel jsi za mě svůj život dát.

 

Pana Bože, já o Tvé lásce vím,

i přes to se tak často smutně cítím.

 

Pane, mám Tě ráda,

chci Tě mít ráda,

snad víš, jak moc,

proč tedy cítím tak často ve své duši bezmoc?

 

Jak můžu svou lásku k Tobě dokázat?

Jak mám přimět své srdce, svou mysl

aby se dokázala radovat?

 

Snad to i vím,

snad jen čekám povzbuzení,

nebo se jen bojím

z vroucí lásky zranění?

 

Co by však bylo mé trápení vůči Tvému,

když Ty ses pro mě uchýlil i ke kříži potupnému?

Proč si to tak málo uvědomuji?

Proč nedokážu pochopit bezmeznou lásku Tvoji?

 

Děj mi poznat Tvou lásku, Bože,

Tvá láska mi velmi pomoci může,

to Ty sám nejlíp víš,

jakým směrem můj život obrátíš.

 

Chci Ti ve všem důvěřovat,

však vím, že mě budeš také prověřovat.

Přiznám se, mám z Tvých zkoušek strach,

co když neobstojím a mé úsilí zachvátí bolestný nenávratný krach?

 

Nenávratný? Ne, já vím,

že Ty mi vždy budeš chtít odpustit,

budeš tu vždy připraven se svým milosrdenstvím

mě od hříchů těžkých oprostit.

 

Děkuji, děkuji, že stále mám u Tebe útočiště,

však mám tu jednu prosbu ještě,

stvoř mi čisté srdce Pane,

a můj duch vytvalosti ať nikdy neochabne.

 

Ať vždy jen Tvá vůle je pro mě přednější

a já ji s ochotou a láskou vyslyším.

K tomu mi prosím sílu dej,

cestou životem mě Ty sám provázej.

 

Děkuji...