Moji zlatí! To už je tolik hodin? Zítra ráno odjížďíme a já nemám vůůůbec nic sbaleno:)

To mě napadlo, když jsem se právě koukla na hodiny. Ale ani tato myšlenka mě neodradila od toho, abych vám ještě popsala, jak mooooc se na KCHK těším.

Na katolické charismatické konferenci jsem byla zatím pouze jedenkrát jeden den, a to loni v sobotu. Bylo to úžasné, hlavně závěrečná adorace. Takový zážitek, který se nedá jen tak popsat, stál doopravdy za to. A proto, když se naskytla možnost jet i na letošní kchk, neváhala jsem.

Nyní se však chci zamyslet. Nejedu na kchk s příliš velkým očekáváním? Nejedu tam s nějakou nesmyslnou tužbou? Nepřijedu zklamaná, smutná a osamělá? A dokážu to vůbec správně prožít? Co když zapracuje zase ta moje "ošklivá" náladovost?

NE!

 

Letos bych nerada něco takového připustila. Chtěla bych prožít kchk v duchovním naplnění, a tak, abych si z toho co nejvíce odnesla. Věřím, že mi kchk alespoň na nějaký čas přinese pokoj do duše a duchovní obnovu a vyrovnání, protože to poslední dobou trochu nezvládám. Doufám také, že potkám pár přátel, pár jich možná poznám, ale hlavně, že utvrdím vztahy mezi mnou, Bohem, a Pannou Marií.

Vím, bude k tomu potřeba upřímná modlitba, sebeodevzdání, pozornost, a snad i dobrá vůle. Já si nechci slibovat nic velkého, ale opravdu pevně věřím, že kchk pro mne bude POSILOU, jak z hlediska duchovna, tak z hlediska světských pomíjivých zážitků...

A to samé přeji i Vám!