Nevím, jestli je to jen v poslední době, anebo to bývalo odjakživa, ale dnes nepřejdete ulici ve městě nebo ve vesnici, aniž byste neuslyšeli spršku vulgárních a sprostých slov, nebo dokonce oslovení. Naprosto nechápu, jak se někdo může oslovovat názvy zvířat, nebo i hůř. Chápala bych to snad, kdyby chtěli tím oslovením vyjádřit, že je dotyčný člověk úplně mimo, nebo že je hloupý, nebo tak, ale tato oslovení se (hlavně mezi mládeží) tak rozhojnila a zevšednila, že lidé ta slova vlastně říkají prostě jen tak. Ale proč?

 

Copak máme takovou potřebu pořád někomu nadávat? Nebo (a to spíš) potřebujeme druhým ukázat, že jsme stejní jako oni, a tak se nebojíme vzít do úst tato ošklivá a ponižující slova? Vždyť je to absurdní... Ale neluvím tady jen o oslovení, ale i o všeobecném používání vulgárních slov a sprostých nadávek. Proč? Někdo si řekne - no tak si někdy zanadávám, no a co jako - ale já si myslím, že náš český jazyk má spousty dalších výrazů, kterými se dá vyjádřit zlost a není potřeba nadávat sprostě. Ale přiznám se.

 

Děti už od mala mají instinkt všechno opakovat a bohužel si nejvíce zapamatují právě ta zakazovaná slova. Když jsem byla malá, také jsem často klela, a nadávala sourozencům do volů a krav (chudáci věrní zvířata). Myslela jsem si, kdovíjaká nejsem, když používám zakázaná slova, ale pak jsem poznala, že tohle je jen na ostudu. Během jednoho postu jsem si dala předsevzetí, abych se to odnaučila a doopravdy se to povedlo. A od té doby vulgarismy nesnáším.

 

Víte, nejvíce mě zklame, když si o nějakém dobrém věřícím člověku udělám pěkný obrázek, když ho vidím někde v kostele nebo tak, a pak zjistím, že běžně mezi kamarády i jinými lidmi se nestydí použít fráze jako (sprominutím) Do pr*ele, ty vo*e, já se na to vy*eru, je to uplne na ho*no, atd... To mě vždycky zamrazí u srdce.

Já nevím, snad mám jako jediná tu naivní představu, že dobrý křesťan nemá mluvit sprostě. Někdy mám pocit, že dnes se už ani ve společnosti taková slova vůbec neřeší. Vždyť nadávají všichni. Nadávají politici, dospělí i děcka, dokonce i věřící, tak proc ne ja, že jo?...

Snad teď přeháním... Ale někdy mám doopravdy ten pocit...