V tomto příběhu půjde hlavně o velké nebezpečí, které nám Vánoce chystají... Je na základě mých uvážení a především mojí osobní zkušenosti... Ale neříkám, že je to úplně stoprocentní!... Tak tedy:

 

Všichni už byli po večeři a jen tak klábosili, popíjeli pomerančový džus, obdivovali maminčino krásné cukroví a čekali, až zazvoní Ježíšek. Všichni byli veselí, jen 12ti letá Natálka přemýšlela. Když se jí maminka před Vánoci ptala, co by si přála pod stromeček odpověděla, že všechno má. Snad jen něco od korálek, protože si velmi ráda dělala všelijaké přívěšky a náramky. Jestli pak najde pod stromečkem vlasec, který tak dlouho shání? A co dalšího ještě dostane? Snad to nebude jen... Její přemýšlení přerušil pronikavý a jakoby slavnostní cinkot zvonku. Všichni ztichli. Jen malá 3 letá Anežka nevinně pronesla: ,,Co to bylo? Asi Ježíšek!"

Všichni se rozesmáli a lákali Anežku, ať se jde podívat, kde to zvoní. Malá Anežka se zdráhala a tak se Natálka nabídla, že svou sestřičku povede, protože už byla sama zvědavá. Spoležně došli až ke dveřím od obýváku. ,,Jé, co to je?" vyhrkla ze sebe Anežka, když uviděla rozzářený Vánoční stromeček. ,,Asi Vánoce!" Dodala, když stromeček asi dvakrát obešla.

Všichni si vychutnávali Vánoční atmosféru. Natálka se nedočkavě ujmula role rozdávače a začala roznášet dárky. Mamince, tatínkovi, Anežce, Štěpánovi... ,,Jé, konečně něco pro mě. Zatím si to schovám na stranu." Pomyslí si Natálka a odloží velkou krabici, na které je napsáno její jméno, vedle stolu.

Než rozdala všechny balíčky, tak už měli oba rodiče kopu dárků, i její sourozenci, dokonce i ona nezůstala jen u té velké krabice. Konečně měly všechny dárky své majitele. Natka se dychtivě vrhla do rozbalování. Tu velkou krabici si záměrně nechala až nakonec. A než se k ní dostala, tak už před ní ležel velký blog, modré pouzdro, šátek, čepice s šálou i nějaká kosmetika, dokonce i ty vysněné korálky dostala. Už se chystala rozbalit i tu záhadnou krabici, když v tom se obývákem roznesl jásot její o rok mladší sestry Simony. Vzhlédla od svých dárků a podívala se, nad čím ta její sestra tak jásá. Byl to nový mobil, který si Simča moc přála. Natka to věděla, ale přece se v ní něco pohnulo. Teprve teď se začala zajímat, co že to vůbec Simča dostala: Pastelky, náčrtník, mikina... ,,Cože? Ona dostala taky pouzdro? A má dokonce hezčí než já, rozdělené na přihrádky a ještě k tomu růžové. Já jsem dostala jen obyčejné modré." V Natce  to začínalo vřít. V duchu si říkala, jaká je to nespravedlnost, že její ségra, ještě ke všemu mladší má všechno lepší... Ale pak si vzpomněla, že na ni ještě vedle stola čeká ta velká záhadná krabice. Třeba taky dostane nový mobil, a ještě spoustu lepších dárků... Dychtivě roztrhla balící papír.

,,Ty bláho!" Vyjekl její bratr, když uviděl, co ozdobný papír skrýval. Byl to velký cédéčkový a kazetový přehrávač s rádiem v jednom. Dokonce měl i možnost připojení flešky a ještě všelijaké jiné vymoženosti. V Natčině tváři se objevila nefalšovaná radost, ale hned pohasla, když jí brácha řekl: ,,Ukaž, to se musí hned vyzkoušet." A vhodil do něho svoje nové CD a pustil je na celý obývák. Natka už se doopravdy začínala bouřit a přemýšlela: ,,Ach jo, když konečně dostanu něco pořádnýho, tak mi to stejně hned vezmou a stejně nemám žádný cédéčka, který bych si mohla pouštět, tak k čemu mi to je? Alespoň to růžový pouzdro jsem mohla dostat já!

Natka pak byla celý večer  nesvá, neustále jezdila očima po obýváku. Náhle se její oči zastavily a pohlédly na krásný dřevěný Betlém, který stál pod stromečkem. Natka se vzpomněla, co je hlavní náplní Vánoc. Rozesmutnila se ještě víc. Byla to hodná holka a nečekně se přistihla, že závidí. Byla z toho smutná a nedokázala si vysvětlit, proč ani vlastní sestře nepřeje. Opravdu se nad tím trápila velmi dlouho. Seděla v obýváku, oči upřené na malém Ježíškovi v jesličkách...

 

,,Jedeme na půlnoční. Chystejte se!"  Ozval se tatínkův hlas. Natka se šla pořádně obléknout. V jejich kostele se totiž asi topit nebude. Anebo možná ano, ale on je stejně hrozně veliký, takže se celý nemůže nikdy pořádně vytopit.

 ...

V kostele, na půlnoční bylo nádherně! Sbor krásně zpíval a Natálce se rozjasnila mysl. Uvědomila si tu krásu a podstatu Vánoc. Začala se usmívat. Vstoupila do ní nezvykle sváteční a veselá nálada. V kostele panoval klid a mír. Natka se cítila šťastná. Ucítila v sobě tolik lásky a už vůbec nemyslela na dárky. Vžila se do děje mše. Bylo jí dobře...

Doufám, že také Vám Vánoce přinášejí jen pohodu a klid! Nenchejte se rozházet nesplněnými přáními a mějte radost z toho, že se někdo z Vašeho dárku raduje! Za gramatické chyby a překlepy se moc omlouvám.