Poslední dobou začínám nějak bláznit a dokonce ze mě vycházejí takové myšlenky, že se až divím :-) Nejsou teda nic moc a určitě už někdo někdy něco velmi podobného vyřkl, ale i tak jsem na ně docela pyšná. K jednomu jsem si dokonce načtrala obrázek, ale za moc nestojí :-P
 
Jeden z těch citátů se vztahuje na kamarádství a zní :

Někdy musíme jít až na druhý konec světa, abychom zjistili, že nejlepší přítel bydlí přes ulici...

 
Ano, nestalo se vám už někdy, že jste jeli na nějakou super akci někam do Tramtárie a nenašli si tam přítele, který bydlí relativně blízko? Mně se to tedy už několikrát stalo :-)
 
Ten druhý citát, jako mnoho dalších, se vztahuje k lásce. Je docela hluboký, ale musí se správně pochopit:
 
Zamilovanost člověka oslepuje, ale láska mu otvírá oči...
 
A právě k tomuto citátu jsem vytvořila i již zmiňovaný obrázek, dám ho sem, ale není to nic moc:
Zamilovanost oslepuje
Abych trochu vysvětlila, co jsem tím obrázkem chtěla říct - v horní polovině zamilovaná dívka neustále básní o NĚM a na to, že ji kamarádka žádala o pomoc nedbá, nevšimne si ani, že u toho spí. Je zaslepená a nedokáže vidět nic jiného než svého Prince.
Ale na dolní polovině dívka ochotně pomáhá své kamarádce, ale mislí přitom na svého kluka - představuje si, jako že pomáhá jemu. Má otevřené oči pro každou potřebu druhých a všechny služby jakoby dělala svému Princi.
 
Vidíte ten rozdíl?
 

Co si o těchto dvou citátech myslíte vy?