Mnozí z nás znají knihu od Garyho Chapmana Pět jazyků lásky s podtitulem "naučte se hovořit jazykem lásky toho druhého". Jenže nedávno jsem si uvědomila zajímavou věc. V knize se dočteme, že člověk má většinou více jazyků lásky, ale jeden je ten primární, kterým když jeho partner k němu nemluví, tak se necítí šťastný, a naopak. Podle mých zkušeností je princip jazyků lásky ještě hlubší. Nejde totiž jen o to, aby se partner naučil mluvit mým jazykem lásky, ale také aby mi dal prostor lásku mým specifickým jazykem projevovat tak, abych cítila, že to oceňuje a že je to pro něj hodnotné. Poznala jsem, že u mě se jazyky pro tyto dvě kategorie (vnímat a projevovat), neshodují. A to mě docela PŘEKVAPILO.

zdroj: obalkyknih.cz

 


 

 

Sdělím Vám, jak jsem na to přišla. 

Měla jsem vztah, ale můj partner byl v mnoha ohledech jiný, než já. Celkem brzy pochopil, že jsou pro mě důležité dárky. Řekla bych, že měl možnost zakusit, jak ráda je dávám - jak ráda hledám čtyřlístky, abych je věnovala pro štěstí, jak ráda přichystám překvapení v podobě různých nečekaných pozorností od ovocného dortu se želatinou přes vstupenky na plovárnu po upřímnou písničku, nebo jednoduchý kreslený obrázek. Ze začátku ale příliš neuznával, když jsem toužila po tom, aby mi touto cestou též projevoval náklonnost - přece si mě nebude kupovat! Nějakou dobu trvalo, než pochopil, že i dary jsou jazykem lásky. Když jsem je potom začala dostávat, jako by něco nefungovalo. Má radost vůbec nebyla adekvátní vzhledem ke sporům, které tento jazyk lásky doprovázely. Proč jsem nezářila štěstím, když jsem konečně mohla přijímat dary? Tuto výčitku jsem četla v partnerových očích, ale ptala jsem se i sama sebe, protože jsem i já cítila, jako by přijaté dary neměly pro mě takovou váhu, jako ty věnované a obdarovaným oceněné. 

Gary Chapman by možná řekl - nebyl to tvůj primární jazyk lásky. S tím ale nemohu souhlasit, vždyť je zjevné, že jsou dary pro mě velmi důležité! Je to můj primární jazyk, ale je to primární jazyk mého způsobu PROJEVOVÁNÍ lásky, nikoliv vnímání. Poté, co jsem si to uvědomila, mi najednou začal dávat mnohem větší smysl i hluboký smutek, který plynul ze situací, kdy můj partner obvykle dárky ode mě příliš neoceňoval nebo ocenění neprojevil. Ani vědomí toho, že to nejspíš není jeho jazyk lásky, většinou nedokázalo tento smutek uchlácholit...

Nyní už vím, že je jednak velmi důležité dát ve vztahu prostor, aby člověk mohl projevit tomu druhému lásku způsobem sobě vlastním a dát najevo, že si toho člověk váží, a jednak že je také důležité objevit primární jazyk pro VNÍMÁNÍ lásky. Ale sama si zatím nejsem úplně jistá, který z těch ostatních čtyř je ten můj. Pravděpodobně to bude soustředěná pozornost (češtinářská vsuvka: a hele! ony ty dárky a pozornost nemají od sebe tak daleko, stačí zapátrat ve slovní zásobě... problém je v tom, že dar ještě nemusí být pozorností, ale to by vydalo na samostatný článek, proto ponechávám k dobrovolné úvaze pro jednotlivce).

 

Stejně tak jsem i já poznala, že jazyky lásky, které byly na prvním a druhém místě u mého partnera, neplnily úplně stejnou funkci. Skutky lásky byly jeho primárním jazykem pro způsob jeho projevení lásky a velmi toužil po tom, abych je ocenila. Když jsem poznala, jak jsou pro něj skutky lásky důležité, usilovně jsem přemýšlela, jak bych pro něj mohla něco udělat, ale bylo tak těžké na něco přijít. Když jsem pak přecijen na něco přišla, zdálo se mi, že mou snahu příliš nedocenil. Je možné, že ze stejného důvodu, ze kterého jsem já nedoceňovala jeho dary. Netoužil tolik potom, abych i já pro něj dělala skutky, ale toužil, abych dokázala vidět a ocenit ty jeho. Byl to jeho jazyk lásky pro projevování, nikoli pro vnímání. Jeho primární jazyk lásky pro vnímání byla slova ujištění. Má slova chvály nebo podpory pro něj měla obrovský význam. Co je ale zajímavé a bylo pro mě důkazem, že mé úvahy o rozdílech mezi jazyky pro projevování a vnímání lásky nejsou mimo, je fakt, že můj partner se sám považoval za člověka, který slovy vládnout neumí. (a já ze svých zkušeností to mohu potvrdit)

 

Co z toho všeho plyne? Pro každého z vás to může být něco jiného... 

Pro mne je to zjištění, že pokud se všechny čtyři primární jazyky lásky partnerů liší, je ještě mnohem obtížnější své potřeby a touhy vykomunikovat a vzájemně si je naplnit. Ale není to nemožné. Jen to klade vysoké nároky na komunikační dovednosti a schopnost naslouchat a přijímat postoje druhého, které jsou odlišné od toho mého, a podle nich se zařídit. Otázkou zůstává, zda jsme ochotni toto nadstandardní úsilí vyvinout a jestli na to máme síly. 

Na druhou stranu je to pro mě svědectví o tom, jak je láska kreativní a může se projevovat mnoha a mnoha způsoby. Že to není žádná chyba v metrixu nebo "špatná povaha" jednoho nebo druhého. Je to o různorodém nastavení, o různorodých způsobech, jak lze lásku vnímat i projevovat - a v každém z těchto způsobů je ukryt Bůh, protože Bůh sám je láska. ♥

 

_______

PS: Ze zkušeností musím upozornit ještě na jednu věc, je třeba pamatovat na to, že přístup jazyků lásky funguje obvykle jen tehdy, pokud na něj přistoupí oba partneři. Sice je pravda, že "někdo začít musí", ale pokud se ten druhý nepřidá, pravděpodobně to skončí tak, že jeden bude šťastný a druhý brzy vyhoří, jeho citová nádrž zůstane nenaplněna.