Tento text vznikl jako seminární práce do předmětu lexikologie (čili nauka o slovní zásobě). Úkolem bylo dát dohromady cca 15 pojmů z libovolné jazykové sféry a oblasti, tyto pojmy představit a vysvětlit. Forma zpracování byla volná, čím nápaditější, tím lepší. A tak jsem sepsala tento fiktivní příběh. Píšu fiktivní, ale možná jste někdo zažil se svou drahou polovičkou něco podobného :) Přeji příjemné počtení!

 

zdroj farnost-jablunkov.cz

zdroj obrázku: www.farnost-jablunkov.cz

 

 

Poslední příprava na svátost manželství

 

„Karle, mně se tam už tak nechce!“ zašklebila se Martina.

„Podívej, oba jsme se shodli na tom, že chceme svatbu v kostele. Tak když už jsme si vyběhali všechna ta povolení, tak to prosímtě vydrž. Dneska je poslední příprava. Otec František nám dovysvětlí všechno potřebné, co se obřadu týče, a pokud nebudeš chtít, nemusíš ho po svatbě už v životě vidět.“

„Když já mu vůbec nerozumím. Je starý, neustále hudruje a polovinu slov jsem v životě neslyšela,“ povzdechla si Martina.

Pan farář už je vyhlížel. „Tak vítejte, mládeži. Už se vám to krátí. Co nevěsto, už jsou doma šaty? Já jsem si speciálně na vaši svatbu objednal novou albu a ornát. Zítra mi je přiveze kostelník. Tak pojďte dál…“

„Ach jo, už to zase začíná – jaký album?“ pomyslela si Martina.

„Posaďte se. Dáte si čaj? Ne? To víte, já kafe nevedu. Říkám vám narovinu, že fotit bude pouze domluvený fotograf, žádné blikající foťáky z bočních lodí… A ne že mi ten chlápek poleze až do presbytáře…“ zamumlal si otec František pro sebe. „Dary si ponesete sami?“

„To asi těžko. Já doufám, že ty svatební dary od nás budou odebírat svědci,“ šeptla Martina Karlovi.

„Pan farář ale nemyslí naše svatební dary, ale obětní dary…“ odvětil Karel.

„Správně! Obětní dary přece. Patenu s hostiemi a konvičky. Snad víte, co jsou to konvičky?!“ kroutil hlavou pan farář. „Po homilii a svatebním slibu je potřeba donést obětní dary k oltáři. Tam si je převezmu já s ministrantem a obřad bude pokračovat. A ofěra samozřejmě nebude. Ta bývá jen v neděli. Hmm, budu muset tentokrát říct raději Pepíkovi od Koudelů, aby ministroval. Ten Kuba to minule úplně zmotal, pod kalich mi místo korporálu rozložil purifikatorium a palu schoval pod to, takže jsem ji pak vůbec nemohl najít. Ještěže lavabo zůstalo na svém místě…“

Karel si všiml, jak Martina už jen obracela oči v sloup. „Dobře, dobře, otče Františku. Je ještě něco, co bychom měli zařídit?“

„Hm, máte už domluveného nějakého lektora?“

„Jakýho lektora, zase? Toho bych potřebovala momentálně já, protože tohle je horší než angličtina s němčinou a španělštinou dohromady…“ honilo se Martině hlavou.

„Prosil jsem moji sestru, jestli by nám to čtení nepřečetla. Chtěl bych ten úryvek z listu Korinťanům. Láska je trpělivá, laskavá…“ odpověděl Karel.

„Ano, ano,“ pokýval hlavou otec František. „První list Korinťanům, třináctá kapitola, první až třináctý verš. Takže klasika. Předpokládám, že vaše sestra ví, že ambon není sedes. Aby s tím lekcionářem nezabloudila ke špatnému mikrofonu.“

„Ale samozřejmě, pane faráři. To byste ji urazil.“

„Dobře. Tak to bude asi vše. A teď si vás vyzkouším, jestli už jste se naučili zpaměti svatební slib…“