Je jedna věc, která mě v posledním ročníku na gymnáziu, konkrétněji v hodinách ZSV, velmi zaujala. DIALEKTIKA* PÁNA A RABA. Je to velmi zajímavá teorie společnosti**, kterou sestavil německý filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831).

Ač jsem za uplynulých deset měsíců k filosofii zatím jen přičichla, pokusím se vám přiblížit problematiku zmíněné teorie tak, jak ji chápe můj laický mozek, a předem prosím všechny odborníky a zasvěcené filosofy, aby mé "filosofování" brali trošku s rezervou :) ... O co tedy jde?

Člověk, aby byl spokojený, potřebuje od druhých lidí UZNÁNÍ A POZNÁNÍ.

Poznání, protože skrze druhé poznáváme sami sebe, a uznání, protože tak vidíme, že nás druzí "berou" a získáváme si tím své místo ve společnosti. Vztahy ve společnosti ale nikdy nejsou vyrovnané, vždy se "silnější" (cílevědomější, sebevědomější,...) prosazuje na úkor slabšího a z tohoto boje vyjde vítěz=PÁN a poražený=RAB (otrok). Pán ale bere otroka pouze jako "věc" a je tedy nespokojen, protože mu nestačí uznání od "věci". Navíc nepracuje, takže nevidí výsledky svého úsilí, své fantazie, něco, nač by mohl být hrdý. Oproti tomu rab pracuje a skrze tu práci se i seberealizuje, vidí, že je něčeho schopný, roste mu sebevědomí. Zároveň ale vnímá, že ho pán nebere jako sobě rovného a že se mu od něj nedostává uznání. Proto je nespokojený a nakonec se vzbouří a pána přemůže. Tímto se jejich role otočí, pán je teď rab a rab je teď pán, a scénář se opakuje...

 

Tolik stručné seznámení s Hegelem. Proč mě to ale tolik zaujalo? A co konkrétně?

Vnímám jistou paralelu mezi nespokojeným pánem a lidmi dnešní moderní společnosti. Nemohu říct, že dnešní člověk nepracuje. Ba naopak, kolikrát máme práce až nad hlavu, kolikrát práci obětujeme spousty času na úkor jiných důležitých věcí. Přesto ale nejsme spokojení. Možná je to tím, že ne mnoho lidí zná opravdovou těžkou manuální práci, jejíž pomocí si zajišťují živobytí a tedy by jasně viděli, že tato práce má nějaký smysl... Spoustu věcí si dnes můžeme koupit - chléb, zeleninu, ovoce, nábytek, oblečení... Chtěla bych se vyhnout takovému tomu obecnému "Bejvávalo dobře", ale nemohu se zbavit dojmu, že naše babičky a dědečci byli spokojenější než my. A právě naši prarodiče (alespoň tady na vesnicích) zastali mnohem víc práce a byli soběstačnější a snad i spokojenější. A dle mého názoru v tom hrála roli i pokora a úcta a schopnost spokojit se s málem.

Na podobné téma jsem slyšela kázat i jednoho kněze - mluvil o tom, jak si dnes všechno necháme udělat - například aktuálně se ve všech vesničkách v okolí kope kanalizace, ale ne, aby obyvatelé vesnice spojili síly, ale objedná se firma a ještě k tomu za "cizí peníze"... máme pak z takové věci vůbec radost? Anebo je nám to jedno? Anebo dokonce nadáváme?...

 

Já toho "nespokojeného pána" vidím ve svém okolí dost často a vždycky si na toho Hegela vzpomenu. Otázka je, co s tím? Každý člověk je nějakým způsobem nespokojený. Možná nám napoví velikán jiného období filosofie - patristiky - Augustinus Aurelius: "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože."

__________

*dialektika - ve filosofii obecné označení pro boj dvou (protikladných) principů

**teorie společnosti - jedna z vědních disciplín filosofie, snaží se odpovědět na otázku, jakto že společnost funguje, na jakých principech funguje a kam směřuje