JEN OBČAS PŘIJÍT DŘÍV
březen/květen 2015
Jen občas přijít dřív
než zvonky v sakristii ke mši pozvou zas.
Jen občas přijít dřív,
zakleknout
a v srdci poslouchat Tvůj hlas.
To včera byl ten den,
kdy člověk snad po klidu -
- snad po samotě zatoužil
a pro svět býti bláznem
aspoň na pár krátkých chvil.
Špičky prstů v kropence se topí,
pak svižně čelo-hruď-ramena pohladí
a nohy s úctou kolena klopí
a oči hledají, kam duši usadí.
Pak mezi prsty cedím zrnka růžence.
Otče náš, Zdrávas, Sláva
však moje hlava
neklidná a plná očí tvých
rozhlédne se kolem lavice.
Duše spřízněná! Klečíš tam sama.
A přece spojeni jsme tichou modlitbou.
Ty taky přišlas dřív!
Hlava v dlaních, v dlaních korálky -
a rty, co se jen neznatelně hýbou.
Duše blízká. Duše vzdálená.
Obě hledáme u Boha svůj domov.
Snad láska zastíní nás jednou shora.
A potom pochopíme, uvěříme -
- že v nebi můžeme se schovat...
Komentáře
Krásné :) !
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.