Prázdno v srdci

 

Už dozněla milostná píseň,

Už řekl jsi svá slova loučení,

Pryč už je také smutná tíseň,

Skončilo citové mučení.

 

Pohlédni do tváří svých přátel,

Zeptej se jejich očí.

Co jim asi chybí v dnešním světě, kde všechno je možné?

Kde pro světa slávu málem jen otočit prstenem stačí?

 

Už dozněla sláva vynálezů,

Vše, co jsme potřebovali, dávno máme.

Toneme v tocích módy plných jezů,

V přemnožství věcí se utápíme.

 

Pohlédni však do tváří svých přátel,

Zeptej se jejich srdce.

Je toto smysl, který každý živý hledá?

Nebo jen ve dne sami sebe klamou a v noci nad tíhou lži pláčou hořce?

 

Už dozněla radost mnoha lidem v srdcích,

Už plamének touhy v jejich očích pohasl.

Prázdno, jen síť povinností denních,

A našim očím věčný spěch jen stín smutku přinesl.

 

Pohlédni však do tváří svých přátel

A někdy se zeptej - jak se máš?

Zastav se na chvíli v tom uspěchaném světě,

Dnes je jen na tobě, čemu přednost dáš.