Když pominu, že přesně na tohle téma měl dneska kázání kněz na hlavní pouti v Hlubokých Mašůvkách, tuto myšlenku jsem včera objevila i v knížce, kterou jsem dostala od mojí třídní na konci roku. Je to knížka od Anselma Grüna, Abeceda života - Štěstí vděčnosti, kapitolka Konzumní postoj... a já bych se ráda s vámi o tuto krátkou kapitolku podělila.

Konzumní postoj a nárokování zabíjí vděčnost. Člověk se chová tak, jako by měl na všechno nárok. Nárokuje si cokoli, co vychvalují reklamní akce supermarketů. Okamžitě potřebuji všechno, co uvidím. Koupím si cokoli, na co si právě vzpomenu. Bez průtahů musím uspokojit všechny své potřeby. Numím si počkat, až mě někdo obdaruje. Neschopnost čekat mi bere schopnost něco si užít. Ctnost vděčnosti předpokládá svobodu a dobrovolnost. Romano Guardini to vyjádřil následovně: ,,Kde končí svoboda, mizí vděčnost. Na její místo nastupuje prohlášení, že se pouze uskutečnilo to, nač měl člověk nárok."


V naší době sílí smýšlení nároku. Jenže to vytěsňuje vděčnost. Nárokování včak nemůže přinést člověku štěstí. Spokojený dokáže být totiž jen člověk vděčný.