Přináším vám několik nejzajímavějších sobotních postřehů z Adventní duchovní obnovy, která se uskutečnila tento víkend v Břežanech. Víkendem nás provázel p. Adam Rucki.

Sobota se nesla v duchu "Boží povolání"

 

Člověk je bytost nadevšechno povolaná.

Nikdo nemůže být víc než křesťan, ani papež není víc než křesťan, to znamená "nositel Krista".

 

Bůh není jako my. Když nám někdo něco provede tak se hněváme, ale Bůh se nikdy nehněvá. Mnoho křesťanů se necítí milovanými, protože si myslí, že Bůh už je ani milovat nemůže, ale Bůh nás miluje i tehdy, když hřešíme.

Všechno krásné v nás je od Boha, čeho se nám nedostává, o to musíme prosit.

Atesistická vize je člověk obrácený pouze sám na sebe.

79% kážeme evangelium osobností (chováním, pohybem, naším vzezřením,...) a jen zbylých 21% slovy.

Kdykoli odpovíme na Boží volání, nebudeme zklamáni.

Co si neseme v srdci, to nám zůstane i na věčnost. Buďme nebeští milionáři.

Dokud člověk naříká, ničí sám sebe. Ale když člověk spojí své trápení s Bohem, tehdy se dějí zázraky.

Nejdříve musí dát Bůh do srdce žár.

Když se dostaneme do pokušení, uvědomit si Boží blízkost. Pane já věřím, že jsi se mnou, tak jedeme!

Jaký je Bůh, že jej neodradí naše hříchy? On je trpělivý a stále na nás čeká.

V naší víře je hlavní zamilovanost. A tu nám dá Duch sv. Když jsme zamilovaní, uděláme cokoli.

Nás nezachrání skutky, ale láska. I první svatořečený, lotr na křiži, celý život hřešil. Ale pak jej zachvátila Boží láska a Pán mu řekl - ještě dnes budeš se mnou v ráji.A on nemá v našem kalendáři nezávaznou památku.

Bůh není dlužník, aby nám splácel dobré skutky. Přesně takoví byli farizeové, moudří lidé, konali dobro, obdarovávali žebráky, modlili se, sbírali dobré skutky. Ale byli to nakonec oni, kdo ukřižoval Krista. Protože oni přece nepotřebovali Boží záchranu. Žili stylem - "ustup bože, já jdu do nebe".

Bojíme se chyb? Nechme si naše srdce zažehnout Boží láskou a buďme horliví, vřelí. Na rozpálený kotel s jídlem mouchy nesedají. Na chladný ano...