Klíč

 

Ve vzpomínkách listuješ, jak v novinách černých kronik,

Slzy stěží skrýváš. Kdo je ten pravý viník?

Nás se ptáš a ptáš se i sebe. Proč lež tak zebe, když zůstáváš sám?

Co říct ti mám? Klíč zná jen nebe. To ty však odmítáš, pravdu nechceš znát.

A v zlosti na mě voláš: Kdo tohle ví? Bůh? Ale ten nic nepoví!

To jen listoví si s tebou zahrává, hádanky ti šeptá do uší, když kolem nábřeží se procházíš a vracíš se stále na ten samý most, abys jen stěží zaháněl myšlenku na konec, co vkrádá se znovu do srdce, co znovu tvé naděje na lano věší…

Kdo srdce potěší a co z toho člověk má, když je šťastný? Stejně žije pro okamžik, aby zas do špíny hozen byl! To jsou tvá slova, však kde je pravda? Sám sebe ve lžích samých utápíš.

Sám sebe se bojíš a Bohu nevěříš. Ale on tě miluje, víc než si myslíš!

Tak co říct ti mám? Klíč zná jen nebe. To ty však odmítáš, pravdu nechceš znát.

A zoufalý voláš: Kdo tohle ví? Bůh? Ale ten nic nepoví!

To jen listoví si s tebou zahrává, hádanky ti šeptá do uší, když kolem nábřeží se procházíš a vracíš se stále na ten samý most, abys jen stěží zaháněl myšlenku na konec, co vkrádá se znovu do srdce, co znovu tvé naděje na lano věší…

 

Co říct ti mám? Klíč zná jen nebe. To ty však odmítáš, pravdu nechceš znát. Však Bůh má tu možnost, všechnu lásku jen tobě dát. naznačí ti to, co máš nyní znát, ostatní je na tobě, co ty si budeš přát, to se stane, tak zvolej Pane, mám Tě rád! … Pane, mám Tě rád a On svou paži vztáhne! …

Pane, mám Tě rád!