Že tyhle dvě věci spolu nemohou souviset? Já vám v tomto článku ukážu, že i to je možné :)

 

Panna Maria ve svých poslestvích z Medžugorje nápadně často opakuje důležitost modlitby. V posledním měsíčním poselství z 25.7.2011 nás vyzývá: "... začínejte a končete den modlitbou srdce." A nad tím bych se chtěla pozastavit.

 

Každé ráno a večer se pomodlit. To je to nejzákladnější a nejběžnější, co můžeme udělat. Téměř každé zpovědní zdrcadlo začíná otázkou: Modlím se ráno, večer, přes den?

A přece mám pocit, že mnoho lidí v modlitbě nevidí její váhu.

 

Pomodlit se ráno, to znamená svůj den odevzdat Pánu Bohu, poprosit ho o požehnání pro naši práci, kterou přes den vykonáme, o požehnání pro naše slova, která budeme mluvit k lidem kolem nás, o sílu pro každou situaci, aby když se cokoli stane, s důvěrou jsme to přijali. Pomodlit se ráno, to je jako udělat na začátku provázku uzel, aby nám korálky, které na něj budeme navlékat neproklouzly zase ven.

Pomodlit se přes den, to znamená každou volnou chvíli Bohu děkovat za jeho dary, za jeho Prozřetelnost, která nás uvádí do různých situací, každou volnou chvíli mu znovu ten den odevzdávat do rukou. Pomodlit se přes den, to je jako udělat uzly "jističe", které zabrání tomu, když náhodou navlékání upustíme na zem, aby se všechny korálky vysypaly.

Pomodlit se večer, to znamená zpytovat svědomí, všechny těžkosti, poklesky a smutky svěřit do rukou Božích, ale také poděkovat, poděkovat za všechno dobré, co nás přes den potkalo, protože každé malé štěstí je připomínkou toho, že jednou můžeme dojít velkého, věčného štěstí; znamená to také vzpomenout na svou smrt a poprosit o šťastnou poslední hodinu, aby se nám v ní dostalo svátostí, duchovní posily, protože každý soumrak nám také připomíná, že jednou zajde slunce nad naším životem navěky. Pomodlit se večer, to je jako udělat uzel, abychom mohli další den pokračovat tam, kde jsme skončili, a až budeme mít naši nit naplněnou korálky, abychom ji mohli zdárně spojit do kroužku bez začátku i konce a naše malé životní dílko odevzdat Pánu Bohu.

 

Představme si, že každá korálka je jako jeden dobrý skutek, dobrá práce, dobrý výsledek, který jsme přes den vykonali, a že nitka je naše cesta životem. Každý si svůj život naplňuje korálky, tak že je navléká na šňůrku. Ale tomu, kdo se ráno nepomodlí (neudělá začáteční uzel), se jeho dobré skutky rozsypou a i když činí dobro, stále mu přijde jeho život nenaplňený. Tomu, kdo vynechává modlitbu přes den (nedělá "jističe"), když přijde první selhání, první pád, tak i když má uzel na začátku, všechny korálky se mu vysypou. Ten kdo se přes den modlí, může zachránit alespoň část korálek (a s malou ztrátou se i líp vyrovnává), které Pánu odevzdal. A podobně je to i s modlitbou večerní. Kdo se večer nepomodlí, tomu se můžou přes noc korálky vykutálet, ráno je musí znovu navlékat a jeho práce postupuje pomalu. Stále cítí ve svém životě prázdná místa a někdy nesmyslnost svého díla.

Vždycky je tu možnost, jak něco nějak obejít. Co takhle udržovat nit s korálky do "U"? Tak se přece korálky nevysypají.

Hned ne, ale co když přijde zkouška, pád, myslíš, že vydrží?

 

A pak, když se blížíme ke konci šňůrky a celý život jsme si pojistili u Pána, můžeme spojit začátek a konec a vejít do věčnosti. Vejít k tomu, který je alfa i omega...

Je důležité se neustále modlit, ale i já často zapomínám. Ovšem s Boží pomocí není nic nemožné ;)

Mimochodem: Bůh je nejlepší pojišťovna ;)