Dnes jsem měla možnost zúčastnit se jedné z pravidelných měsíčních poutí ve Slavkovicích na Žďársku, kde byl historicky druhý kostel u nás v ČR, zasvěcený Božímu Milosrdenství a sv. Faustyně.

 

Zaprvé bych chtěla moc poděkovat Pánu Bohu, že jsem tam mohla být. Děkuji!

 

Chtěla bych vám přinést několik postřehů z promluvy skvělého otce p. Adama Ruckého, z Ostravsko-Opavské diecéze, který přijal pozvání a poutní mši ve Slavkovicích sloužil (mimochodem s tímto knězem už jsem se jednou setkala na duch. obnově v Břežanech na Znojemsku, doopravdy velmi charismatický kněz).

 

Otec Adam přišel mezi nás velmi usměvavý a radostný. Řekl nám spoustu krásných slov a povzbuzení, dokonce prozradil i recept na svůj neustálý srdečný úsměv.

z kázání:

Před několika lety jsem potkal dva mladé lidi. Dívka už byla pokročilejší ve víře, ale ten kluk byl tak trochu, zkrátka lumpík, až jsem si říkal, ona si takového nezaslouží a modlil jsem se, aby Bůh tento vztah rozbil. Ale Bůh mě nevyslyšel. Po nějaké době jsem je potkal znovu a popovídal si s nimi, hlavně s tím chlapcem. A musel jsem vykřiknout: Co s tebou ta malá udělala? A on řekl: Otče, ona mě miluje. Dobře, ale toto, divil jsem se. Víte, já jsem uvěřil, že ona mě má ráda, odpověděl mi ten hoch. A já vám říkám: Ano, musíme pochopit, že Pán nás má rád. Má nás rád i se všemi našimi nedostatky. A teprve až uvěříme této lásce, můžeme se měnit...

Jako spirituál mám v neděli volno, a tak jezdím všude možně a zpovídám. Jednou jsem zpovídal takovou babičku a ona říká: Otče, já ještě nemůžu zemřít. Já musím ještě něco udělat, jinak si to nebe nezasloužím. A já už jsem to nevzdržel: Tetičko, peklo si zasloužíte! Ale Ježíš za vás zemřel a připraví vám místo v nebi! Nebe si nikdo z nás nezaslouží, ale proto přišel Ježíš, kterému když odevzdáme všechny naše smutky i radosti, tak on nás pochopí, obejme a vezme do nebe.

Češi ve své hymně zpívají: Kde domov můj. Správně. My musíme hledat, pátrat. A až Češi pochopí, že jedině v Otci je jejich domov, změní hymnu.

 

A už jen ve zkratce další důležité body:

  • Otevřít se Kristu a uvěřit Jeho lásce, která nás miluje se vším všudy
  • Spolu v Kristem při proměňování opakovat - toto je moje tělo... toto je moje krev... a pochopíme sílu oběti a sílu toho, že i my se můžeme po kristově vzoru obětovat druhým...
  • Každý večer pečlivě zpytovat svědomí a smířit se s Kristem a po vzoru Marie Magdalény padnout Ježíši k nohám.
  • Marie Magdaléna přišla za Ježíšem, pokořila se, "chytila ho do své pasti", pak uvěřila, zamilovala se láskou osvobozenou  od pudových projevů, dokonce šla jako jedna z mála s Ježíšem až na kříž a pak obcházela u hrobu a plakala. Potkala jako první Ježíše a jako první hlásala evangelium... I my můžeme být každý den zamilovaní. Můžeme se usmívat a skrze náš život přinášet druhým evangelium. Stačí jen uvěřit Ježíšově lásce, že on nám odpustí jakýkoli hřích, když jej vyznáme a on nám naplní srdce.

 

Je tam spoustu dalších  krásných myšlenek, ani si je všechny už pořádně nepamatuji, ale dnešní pouť ve Slavkovicích pro mě byla krásným povzbuzením! Boží milosrdenství je velké!

 

Děkuji!