Totální výbuch energie

 

Svět najednou zdá se barevný,
mám chuť svůj život do pohybu dát,
každý den doteď by znuděný,
proč najednou nemám kde stát?
Rozpínám plíce,
ten krásný svěží vzduch,
tak nadechni se přece,
tohle zná jenom Bůh!
Je to jak mravenčení,
co celým tělem se rozlévá,
mám už dost toho mlčení,
horká krev koluje mi v žilách!
Je to k nevydržení,
jak vybuchnout bys měl za chvíli,
najednou zábran žádných není
a stojíš čelem svým naproti cíli.
Stačí jen ruku napřáhnout,
stačí jen o krok přistoupit,
svého snu můžeš dosáhnout,
do rukou svůj osud uchopit.
Cítíš, že to musíš udělat,
že svět musí vidět, co v tobě je.
Nesmíš už na místě stát,
ať se děje, co děje.
Je to prostě energie,
co nenechá tě v klidu,
a ten, kdo si to neprožije,
ukroutí si bradu.
Tohle nejde jen tak popsat,
cítíš, že jinak vybuchneš,
tohle nesmíš, kámo, prospat,
prostě za svým snem běž!
Jaký by to život byl
a za co by stál,
kdybys svůj čas promarnil,
a smutnej pak umíral.
O tohle tu prostě nejde,
tak to jen tak nenechej,
smutek, ten tě vždycky přejde,
jen na svým snu zamakej!
Jo, tak takhle nějak se teď cítím. Je to k nevydržení, cítím, že prostě musím něco udělat, než ta nálada vyprchá, tak jsem alespoň napsala básničku :D Je to trochu kýč, opakujou se mi tam slova a vůbec. Ale jinak to prostě nešlo. Minulý týden jsem byla na táboře, kde jsme byli od rána do večera na louce nebo v lese a asi mi to fakt chybí, já jsem tam načerpala tolik energie, že jen stěží ji teď doma krotím! Nikdy jsem nebyla moc závislá na pobytu venku s kamarády, nebo pobíhání jen tak po vesnici, či po zahradě, ale teď mi to po tom táboře asi chybí. Cítím, že to chci jinak, nechci zase zkysnout u počítače, tohle se prostě nedá vydržet... Ať tenhle výbuch energie ještě dlouho vydrží, alespoň do tý doby, než bude venku zase pobyvatelně (pořád prší, nebo mrholí), protože já chci žít svůj sen, nechci už pouze spát!
A co ty? Chceš prosedět prázdniny (mimochodem už je jich půlka pryč!) u počítače?

(psáno pro http://poezieiproza.blog.cz)