Věřte nebo ne, ale k dnešnímu textu mě inspirovalo kázání pana faráře dnes, na jedné pouti, který mluvil o tom, že lhostejnost je ten největší nepřítel dnešní doby. Všem je jedno, co se děje o kolo nás, nezajímá je dění ve svém okolí, tam, kde by mohli pomoci, ale raději sledují katastrofy v nedozírných dálkách a "litují", že není jak pomoct.
Kdo není ani horký ani studený, jaký teda je? Kdo není ani bílý, ani černý, ani zlý, ani hodný, ani velký, ani malý, jaký teda je? Kdo vlastně je? Je to jen bezduchá hříčka osudu, se kterou si život dělá, co chce, je to osoba, která je otrokem času a trendů dnešního světa, ale sama za sebe podle zdravého rozumu se neumí, nebo dokonce nemůže rozhodnout. Je to chodící duch, je to jen stín v každodenním životě, je to jen bezvýznamné zrníčko prachu zmítající se ve větru.
A právě o tom je tato píseň...
LHOSTEJNOST
1.Ztrácím pojem o čase,
nevím o zlu ani o kráse,
chodím po ulicích bezduchá...
Světlo už zmizelo, zdá se mi,
radost vystřídalo trápení,
každý tón tajmně utichá...
(cháááá-ááá-ááá-ááá) - dle melodie
2.Pluji svým životem, nevím kam,
bráním se veškerým vzpomínkám,
nejsem led, ani žár...
Rozhlížet se za to nestojí,
hlavně, že dopředu cestuji,
hlavně nestát a jet dál...
(cháááá-ááá-ááá-ááá) - dle melodie
3.Nejsem už nic, než jen vzpomínka,
jako prach, presně tak malinká,
i přes to ještě svou duši mám...
Jsem nyní jen hřičkou osudu,
nikdy už taková nebudu,
znova mu své srdce neprodám...
(cháááá-ááá-ááá-ááá) - dle melodie

Tak to je ona. Ale na závěr se zamysleme, chceme, aby tento svět byl plný "duchů"? Já myslím, že ne. A proto každý objevme svojí originalitu, své přednosti, něco co umíme a pojďme s touto naší hřivnou na trh. Kdyby byly všechny barvy stejné, šedé, nemohla by být duha. Každý jsme jiný a každý stojíme za plný život na zemi ;)
(původně napsáno pro http://poezieiproza.blog.cz)