Milý Ježíšku,

dávno už jsem poznala, že přát si každý rok nový mobil, digitální fotoaparát, horské kolo nebo notebook je zbytečné. Nevíc po nemilém odhalení skutečnosti, že dárky kupují rodičové a že se nevyrábí v nebeských továrnách pod Tvým dohledem, jak jsem si jako dítě myslívala, mě nutí zamyslet se nad tím, že většina našich přání je spíš oříškem pro rodiče a kdybys dával dárky doopravdy Ty, byla by to pro Tebe jistě brnkačka.

Proto jsem letos upustila od svých marnivých přání a obracím se přímo na Tebe. Milý Ježíšku, k letošním Vánocům bych si pod stromeček moc a moc přála krabičku pokory, abych vždy dokázala odevzdaně přijmout jakoukoli Tvou zkoušku, cílevědomosti co by se za nehet vešlo, abych vždy dokázala následovat svá (Tvá) rozhodnutí, velké balení speciálních sirek, které zapálí i navlhlý papír, abych dokázala být světlem pro druhé, hodně dobré brýle (nebo lupu?), abych v každém člověku dokázala rozpoznat Tebe, velké čokoládové srdce plné té nevroucnější lásky, abych uměla všechny, ale hlavně Tebe milovat tou nejsrdečnější láskou, a nakonec pytel dobré nálady a humoru, aneb trochu života do toho umírání (celý život vlastně jen umíráme, proto se mi tento slogan hrozně líbí:) nezlob se, že při něm nemyslím na to, co Jsi nám po smrti přichystal).

Abych nemyslela jen na sebe, tak bych Tě ještě poprosila o špetku trpělivosti pro maminku, pevné zdraví pro tatínka, pro sourozence hodně odhodlání a elánu do života a pro mé přátele jen to nejlepší na počkání:) Pro všechny zárověň si vyprošuji Tvoji ochranu, veď nás po svých úzkých a hrbolatých cestách a nedovol, abychom se od Tebe vzdálili!

Díky za všechno, co pro mě a mé kamarády děláš!

Tvá Miriam!

 

PS: Vyřiď můj srdečný pozdrav svatému Mikuláši a řekni mu, že je mi velmi líto, že z něj lidé udělali tlustého dědečka v červeném kožíšku, který se oběšuje na fasádách domů, doopravdy je mi to moc líto a za všechny lidi se omlouvám.