Úplně na začátek musím poděkovat svému kmotrovi, díky kterému jsem vlastně na této akci podruhé. Zajistil odvoz a ubytování, za což jsem mu vděčná, i když to snad nedávám před ním tolik najevo :)

Katolická charismatická konference mě naplnila novými duchovními povzbuzejícími radami, které se teď po konferenci snažím zrealizovávat, ale popravdě řečeno mi to zatím moc nejde. Polepším se :)

Musím chválit Pána! Protože mi dal konferenci prožít se vším všudy. I s upřímnou a velkou radostí, ale i s kapkou zklamání a osamocenosti.

ČTVRTEK - den příjezdu a očekávání

Musím se přiznat, že hned ten první den jsem si trochu pokazila takovou maličkou mrzutostí ohledně jídla, ale Pán byl tak milostivý, že mi pak dal už na to nemyslet, takže to vlastně ani nestojí za řeč.

Přednášky byly doopravdy obohacující, hlavně Kodet opět nezklamal:)

Největším zážitkem však pro mne byla adorace v kapli, kterou jsem si udělala běhěm části večerního koncertu. Ta adorace mě tak "naplnila" a uklidnila, že jsem byla tak šťastná a spokojená, že se mi odtud nechtělo.

(musím ještě dodat, že jsem hned, jakmile mě to napadlo, šla ke stánku signálů, abych si koupila pár samolepek, z níž jsem jednu hned přilepila na visačku, abych tak dělala alespoň malou reklamu, když jsem si triko, z důvodu nedostatečných financí,  pořídit nemohla O:) )

PÁTEK - den malého velkého zklamání

Už od rána jsem byla nesvá a trochu protivná. Nevím, čím to bylo, vždyť jsem přece byla ze "včerejška" tak naplněná. Ale bohužel celý den byl takový jakýsi, no zkrátka to nestálo za moc. přednáška otce Bogdana mě zaujala, ale ta odpolední moc ne. Na večer jsem si vybrala předkášku Jak si uchovat pokoj v srdcia myslím, že byla celkem oslovující. Jen musím dát trochu za pravdu těm, kteří zastávají názor, že z překládaných přednášek si člověk  odnáší méně, protože tam chybí to nadšení, který ten přednášející do svých slov vkládá.

SOBOTA - den "50:50"

Zrána se mě ještě snažila zachvátit ta "moje" nálada, ale od rána jsem snažila všechno věnovat Bohu a plně se mu otevřít. Největší zážitek byl bezpochyby večer, kdy se konala adorace. Mně se nejlépe s Bohem při adoraci "hovoří", když sedím na zemi a dívám se na monstranci. Jenže přes židličky jsem toto prožít nemohla, a tak jsem vedla krátký boj o to, jestli se mám odvážit odsednout si z řady a přesunout se do uličky. Ale pak jsem si vzpomněla na to, co jsem před adorací říkala své sestře: ať si to prožije po svém a vůbec  se nedívá na to, co zrovna dělají ostatní. Jestli chce při písničce sedět, tak ať si klidně sedne, než aby stála a pořád přemýšlela, že ji bolí nohy nebo cokoli jiného... Odhodlala jsem se tedy a musím  říct, že se mi to vyplatilo. Byl to druhý nejlepší večer před monstrancí, který jsem kdy zažila (ten první byla celonoční adorace na exerciciích)

 

 

No a teď jsem doma a mám strach, jestli jsem  náhodou tu nabytou duchovní energii nezapomněla v Brně.... :) ale myslím, že nezapomněla, protože dnes už cítím malé působení té jedinečné akce:)