Do poslední chvíle jsem nevěděla,  jak, ale co jsem věděla nejméně tři týdny dopředu, bylo to, že se tam určitě dostanu. Zvláštní, ale na tuto pro mne první "mediální" pouť jsem se nesmírně těšila a stálo to za to...

 

 

Sobota ráno - 7:00

Tak to "měl být" čas našeho odjezdu. Večer jsem nemohla usnout a ráno naopak dospat. Nepamatuji se přesně, kdy jsem vstávala, ale bylo to docela brzy. Ještě v pátek večer jsem se "řádně" vybavila (jak na severní pól - kožich, kulich, beranici, a sněhule...- ne kecám :D)dvěmi pláštěnkami, pro případ, že by někdo zapomněl, náhradními botami a ponožkami, kdybychom náhodou promokli, pro jistotu jsem si sbalila i jedny rukavice a čepici, kdyby moc foukalo. Pak samozřejmě spoustu jídla a pítí na celý den, i když jsem tušila, že to bude zbytečné... Ale i přes to se našla ráno ještě práce, takže jsem ani nepostřehla, že kmotr zvonil až v 7:30. A nutno říci, že tato půlhodinková prodleva nás vůbec nezasáhla.

Cesta utíkala ve společnosti mojí sestry, kmotra a dvou jeho vnuků (palo, vojtanemec) vcelku rychle. Pomodlili jsme se společně pobožnosti sv. Birgity (delší , kratší) a pak hoši vytáhli velehradské zpěvníky a zbytek cesty jsme pěli :-)

Ani jsme se nenadáli a před námi se objevil vrch, jehož vrchol byl zahalen v bílém závoji mlhy. Jak jinak, než že to byl Hostýn. V Bystřici jsme se ještě zastavili pro parkovací povolenku a už hurá nahoru. Přijeli jsme asi s hodinovým náskokem, takže bylo dost času na obkouknutí stánků křesťanských médií. Začala jsem stánkem Televize Noe. Prohlédla jsem si jejich CD a koupila placku... po chvíli nám bylo zvláštním způsobem dopřáno pozdravit se s otcem Leošem Ryškou. Stáli jsme u stánku Noe a chystali jsme se popojít (já a   Palo; Vojta s Anetou byli někde jinde a kmotr byl ještě kdesi u auta), vedle nás zrovna dokončil otec Ryška hovor s jedním pánem, všiml si nás a ptal se, jestli patříme k sobě. Ochotně jsme mu odpověděli, že ne a palo přidal, že jsme od Němců, ale že pan Němec je můj kmotr. To už věděl, kmotra totiž velmi dobře zná... a tak jsme se chvíli povídali a pak se otec Ryška zase vzdálil. Potkali jsme se ještě několikrát, ale potkali jsme si spousty dalších nových lidí.

 

Po mši, kterou celebroval biskup Herbst, jsme se rozhodli navštívit stánek signálů. Ihned nás přivítali milí a sympatičtí človíčkové a představili nám různé možnosti aktivity. Mohli jsme napsat prosbu na společný kříž, který se nesl při křížové cestě, zatančit si na tanečním koberci hru Dance Dance Revolution (tzv. DéDéčko nebo také Stepmánia), připsat část ke společnému příběhu a postupně se možnosti rozvíjely. Zahráli jsme si i piškvorky nebo tzv. Zatlačovanou a zaházeli jsme si s létajícím talířem v takovém menším závětří chrámu.

A zatím, co jsme se seznamovali a bavili u signálů, v chrámu probíhal koncert SBMky. Nedalo mi to, a i když už jsem na jejich koncertu byla týden před tím ve Křtinách, šla jsem se tam alespoň na kousek podívat. A stálo to za to. Kromě rozhovoru s otcem Ryškou a předávání narozeninových gratulací a dárků otci Holíkovi jsem si poslechla a s radostí zazpívala spoustu skvělých písní s tou úžanou scholou. Bylo to super!

Po koncertu následovala už poslední společná část - křížová cesta. Prošli jsme si ji v čele s křížem polepeným prosbami a za doprovodu Holíkovy kytary jsme zazpívali a se pomodlili křížovou cestu.

Po křížové cestě začalo balení. Kmotr nám ještě koupil u signálů něco na památku a už zbývalo jen se rozloučit. Doufám a věřím v to, že se s těmito skvělými lidmi ještě někde potkám :-)

 

Zdálo se, že tímto sobotní akce končí, ale opak byl pravdou. Kmotr měl ještě v plánu se zastavit u jedněch známých ve Valašských Kloboukách a taky že se zastavil. Díky tomu jsme poznali další úžasné lidi - Katuldu a její maminku. Popovídali jsme si, zasmáli se spolu a myslím, že nám bylo dobře - úžasní lidé.

 

Jelikož kmotr už byl za celý den tak řečeno "uondán" a unaven, rozhodl, že dvou a půl hodinovou cestu zpět domů a navíc v noci nechce riskovat. Zavolal příbuzným do blízkého Zlína a ti nám ochotně přislíbili nocleh. Ještě, že jsme s sebou měli spacáky :-) .... Ráno jsme jsme se ve Zlíně účastnili dětské mše svaté. Bylo to úžasné, jak místní otec dokázal to své kázání a vůbec všechno pojmout tak jednoduše, že tomu ty děti rozuměly, ale přitom hluboce... krásný zážitek....

 

No a pak už jen asi dvouhodinová cesta domů, při které jsme téměř všichni (všichni kromě řidiče - kmotra) ochotně odpočívali.

 

Moc děkuji Pánu Bohu, že dal, abych se Pouti na Hostýn zúčastnila. Poznala jsem spoustu nových přátel a byla jsem obohacena i o duchovní prožitky a myšlenky, jsem Mu za to moc vděčná a jestli Pán dá, těším se na příští rok :-)