Jako asi každý, i já někdy přemýšlím, jaký má se mnou Bůh plán. Proč jsem tím, čím jsem? A čím vlastně jsem?

Jsem 14 letá holka, měla jsem to štěstí, že jsem se narodila v katolické rodině, umím hrát na klavír, zpívat, malovat a celkem i něco spisovat. Jsem novopečená Marianka, navštěvuji různé akce a mým snem je připravovat křesťanské akce pro druhé. Ale co se mnou zamýšlí Pán?

Víte, někdy závidím Slovákům, že jejich země se mi do povědomí zapsala jako Zbožné Slovensko, závidím Polákům, že z jejich země vyšel tak skvělý papež a dobří svatí, někdy závidím i Italům, že v jejich zemi se nachází to krásné město ŘÍM, ve kterém sídlí papež... a mě Pán Bůh musel posadit zrovna do té "nejateistické země" v Evropě.

PROČ?

Na druhou stranu Pán Ježíš sám říká: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. A důvěra v Boha by v nás měla přetrvávat. Pán nás nějak stvořil, dal nás na nějaké místo, dal nám nějaké schopnosti. A Pán VĚDĚL co dělá. Jen škoda, že to někdy nemůžeme vědět i my. Jak to krásně včera řekla sestra na naší přednášce - katolická víra je postavená na třech věcech: Vidět, Slyšet, Dotýkat se... ale my hlavně musíme věřit!

Ok. Řekněme si tedy, že věříme. Věříme, že Pán existuje. Někdo by mohl namítnout, vždyť já věřím, ale stejně nevím, co po mně Bůh chce a žádné volání neslyším... Ono to někdy chce se také pořádně ztišit. Kleknout si, zazpívat nějakou adorační písničku a pak třeba 10 minut jen tak sedět a přemýšlet. Nejlepší je, když má člověk možnost se takhle ztišit před svatostánkem, nebo přímo před monstrancí s Pánem Ježíšem (děkuji za tuto možnost, kterou jsem dostala při exercicích. celonoční výstav byl fakt síla!!!) anebo alespoň doma před křížem, či před obrazem. Jen tak klečet, nebo i sedět a dívat se na kříž a přemýšlet (kdo čte Milujte se!, mohl si přečíst krásný příběh o eucharistických zázracích). A jelikož jsme křesťané, bude to chtít i modlitbu. Ale ne jen prázdná slova, ale doopravdy hlubokou a intenzivní modlitbu. Nemyslím tím, pomodlit se přes den všechny čtyři růžence, litanie ke všem svatým a beriář třikrát denně. Stačí třeba jen 5 minut krátké osobní modlitby, složené z vlastních slov. Pro ty, kteří se třeba nedokáží při modlitbě plně soustředit (i mně to dělá někdy problémy) mám tip. I  Čtení Písma svatého je modlitba. Co takhle si přečíst třeba jeden odstavec a popřemýšlet nad ním... Například mne velice zaujalo, když jsme obyčejný známý úryvek od Jana 2,1-12 o svatbě v Káně Galilejské, vyyužili na exerciciích jako téma třech přednášek a to se na všech přednáškách mluvilo více méně jen z pohledu Panny Marie.

Sv. Pavel v prvním listu Timoteovi (4,7-14) píše: "... Cvič se ve zbožnosti... pro věřící buď vzorem v  řeči, v chování, ve víře, v čistotě. Věnouj se předčítání, povzbuzování, výuce. Nezanedbávej duchovní dar, který v sobě máš,... vytrvej v těchto úmyslech. Budeš-li si takto počínat, spasíš sebe i ty, kdo ti naslouchají."

 

Není to síla? Někdy nestačí jen sedět v koutku a modlit se. Jsou potřeba i činy. Každý člověk potřebuje nějaký vzor, podle kterého se řídí. Bohužel dnes převažují moderní modly, které jsou většinou v moci ďábla. Ale svět potřebuje dobré vzory ve všech směrech! Musíme se modlit, ale musíme i konat. Proto jsou všechny ty akce pro mladé. Proto jsou různé koncerty, setkání, katecheze. Proto jsou různé tábory a akce. Ale důležité je své pole působnosti rozšířit i do ateistického světa. Každý ať pomáhá, jak umí. Ten má redaktorské schopnosti - založil dobrý časopis pro holky. Ten umí zpívat - založil worshipovou skupinu. Ten zas umí programovat, tak udělal dobré internetové stránky. ... Ale to důležité je - dělat tohle všechno tady, dělat to pro svou rodnou oblas, popřípadě tam, kde ještě nikdo není! A nechodit - jak se říká -  s dřívím do lesa...

 

K tomu ať nám pomáhá a bpožehná Bůh!