Žalozpěv Boženy Němcové

 
Hledím smutně oknem do ulice,
a mám velikou chuť nežít více.
Má poslední naděj už pomalu usíná,
lampa mi před zraky dohasíná.
 
Je mi tak teskno, když vidím ty lidi,
kteří se stále za něčím ženou,
hlavně muži - jen své štěstí vidí,
a pohrdají mnou - ženou.
 
Tak moc bych si přála zas nasadit křídla,
vždyť ta Slavíková noc byla tak krásná.
Ale ty ses snad ulekl, když jsem tě láskou zahrnula,
či sis myslel, že toť jen nevinná hra.
 
Teď však již pozdě lásku svou vyznávat,
tys odešel, nechci tě tedy vídat víc.
Krásu psaní však stihls mi ukázat,
a ten dar není pro mne nic!