Stále však musela přemýšlet, k čemu otroky a služebnictvo potřebují a proč unášejí lidi zrovna z jejich městečka.

Od té doby už šli v naprosté tichosti a svornosti. Všichni se chtěli vyhnou službě otroka, ale všichni si byli vědo mi toho, že na někoho to padne. Nikdo však nenadával ani nebrečel, věděli, že jim to nepomůže. Janča si umínila, že ještě hodně dlouho s Nikol nepromluví, byla na ni naštvaná, že jí to u řidiče tak zavařila.

Pochodovali asi ještě hodinu. Došli k jedné z mnoha vysokých dobře střených městských bran, která spojovala město s okolím. Řidič je všechny zastavil, a začal významně mluvit: „Tak a jsme u cíle naší cesty, kdyby se nám nesplašili koně, mohli jsme tu být už před ránem, ale tak jste alespoň poznali krajinu, která bude teď na nějaký čas vaším domovem! Teď stojíte před branami největšího města v okolí, před knížecím městem Leas! Ve městě, v jeho samém středu je knížecí palác, kde náš kníže Leo přebývá. Avšak tento palác si musel kníže Leo vydobýt ve válce a sídlo je značně poškozené, Jeho celá polovina je rozpadlá a prostřílená a mnohé části hradu vyhořely. Proto kníže potřebuje otroky, aby mohl svůj dům opravit. A také proto jste tu vy. Budete pracovat na jeho opravách. Ale již jsem říkal, že několik z vás si bude náš kníže vybírat do své družiny. Myslím, že bude potřebovat hlavně krásné a mladé muže a dívky. Takže nedělejte problémy, nebo skončíte na jeho stavbě! Tak a to by stačilo, již jsem vám toho řekl víc než dost. Máme zpoždění a kníže je jistě netrpělivý. Ve městě se držte v útvaru a nepokoušejte se o útěk. Všechny městské brány jsou střežené a stejně přes příkop by jste se nedostali. Takže žádné hlouposti, ano? Takže jdeme!!!“ Dokončil řidič a rázně vykročil k bráně, která vedla k padacímu mostu přes příkop a dál do středu města.