Nedávno jsem se svěřovala, že se mi  při modlitbě špatně soustředí... Našla jsem v Písmu pár vět, které k modlitbě říká Pán Ježíš ( navazuje to na minulý úryvek)

MT 6,5-8  Jak se modlit 

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se ty modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

 

Už jsem si málem říkala, proč by nám Ježíš říkal abychom se modlili sami, když nám jinde praví, kde jsou dva nebo tři tam jsem já uprostřed nich. Ano, málem jsem v sobě udělala velký omyl. Ale tohle je, podle mě, něco jiného...

 

Nemáme se modlit všem na obdiv, a abychom  za modlitbu nečekali nějakou velkou chválu. Ale když se modlíme ve společenství, je to opravdu  něco jiného. Je to síla modlitby, když se modlí všichni...

Napadá mě k modlitbě ještě jedna taková moje malá úvaha. Někdy si možná říkáme, dnes už se modlit nebudu, však to zítra napravím a pomodlím se dva růžence... Kromě nebezpečí, že se zítřka taky nemusíš dožít, je tu ještě jedna věc, která mě napadla. Totiž co když se Pán nedívá na to, že tato modlitba je náhradou za včerejšek, co když to počítá tak, že včera jsi se málo modlil, ale to už nenapravíš... ... Ale pravdou je, že Bůh je velmi milosrdný, mnoho nám dokáže odpustit, a ví o našich problémach. Takže ocení snahu minulou absenci v modlitbě nahradit.... nevím, je to asi hodně otázka vnímání... I když nás to všude nabádá, abychom Boha kladli na první místo a vše ostatní nám bude dáno...vždyť váš Otec ví, co potřebujete...

Měla bych k tom u jeden příběh, nebo  spíš příklad... Nastal zase jeden z těch dnů, kteří my školou povinní mašírujeme do těch škol a mnozí z nás dojíždějí... Ano nastalo ráno, ale stalo se mi, že jsem zaspala. Když jsem se probudila, bylo již velmi pozdě, abych stihla autobus i se snídaní a vší ranní přípravou. Ale řekla jsem si, žádný zmatek a hlavně se prvně pomodli... Tak jsem se pomodlila... A Pán to
tak dobře zařídil, že jsem stihla vše dobře a na zastávku jsem šla skoro první... Autobus jsem stihla v pohodě...

Je to pravda, že máme dobrého nebeského Otce, který ví, co potřebujeme, a pomáhá nám, když ho o něco žádáme, pokud to není neco v rozporu s Božím plánem...

 

Takže z toho plyne to, že se máme modlit v klidu a svá slova myslet VÁŽNĚ... Svého Boha klást vždy na první místo a nestrachovat se, co bude, protože Bůh je náš dobrý nebeský Otec a on sám nejlépe ví, co potřebujeme a v době nouze se o nás postará...