Mt 6,1-4 Jak prokazovat dobrodiní

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv: jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí proroci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

 

Máme tu další úryvek z Písma, nad kterým bychom se mohli a měli zamyslet... Pán Ježíš říká: ať neví tvá levice, co činí pravice ... Co tím myslí?

 

Myslí tím, abychom se svými skutky nevychloubali, neupozorňovali na ně, nevyžadovali za ně chválu a nevypočítávali je někomu... Ale je to velmi těžké... Koho by nehřála chvála jiných? Myslím, že zvlášť obtížné je to u nás, u dětí... Děti někdy skoro lpí na  chvále rodičů... Když ji nedostanou, jsou smutní a mají pocit, že se rodičům nezavděčují... Ale myslím, že k dětem se tento úryvek až tak nevztahuje, jako k těm dospělým nebo dospívajícím, kteří už něco o  Pánu a Jeho slovech vědí...

Někdo snad dělá dobré skutky jen proto, aby ukázal, že je lepší a vyzdvihl se nad ostatní, ne proto, aby druhému doopravdy pomohl...

Někdo dělá tyto skutky lásky nedobrovolně, ale lepší nedobrovolně, než vůbec...

Za příklad si můžeme vzít Šimona z Cyrény.  Pomáhal nést Pánu kříž, avšak ne ze své vlastní vůle, ale z obavy vojáků, kteří nechtěli, aby jim Ježíš padl vysílením už na cestě. Šimon šel z pole, byl jistě unavený a zpocený, avšak vůli vojáků se nemohl protivit. Proto vzal Kříž... Je to sice nedobrovolný skutek, ale takový skutek, který si všichni pamatují...

Také bychom se měli snažit dělat skutky, ale radši dobrovolně... Myslím, že mají větší cenu a když nám nějaká práce není zrovna po srsti, tak to vzít jako možnost pokání a obětovat se...