(L 15,3-7) PODOBENSTVÍ O ZTRACENÉ OVCI

 

Pověděl jim toto podobenství: „Má-li někdo z vás 100 ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch 99 na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si je s radostí na ramena a když přijde domů, svolá přátele a řekne jim: ,Radujte se se mnou, protože jsme nalezl ovci, která se mi ztratila.' Pravím vám, že právě tak bude i v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad  spravedlivými, kteří pokání nepotřebují."

 

Také se vám to zdá trochu nespravedlivé, že se Pán raduje  nad obráceným hříšníkem, než  nad námi, kteří věříme celý život?Já jsem také dříve nechápala, ale musíme o tom přemýšlet. A tak jsem se zamyslela.

 

Někdo by si možná řekl, no tak co, ztratil jsem jednu ovci, to mě nezabije, mám jich ještě devadesát devět. To by si také mohl říkat Pán, c, jeden hříšník mi může bejt ukradenej, mám tu spoustu věrných oveček, tak nač si lámat hlavu s nějakých nevěrníkem? Ano, ale kdyby to tak doopravdy bylo.

Chápejte! Nikdo o sobě nemůže říkat, že není hřišník. Vždyť jak často scházíme z cesty a bloudíme, jako malé ovečky mezi skalami a roklemi. A jak jsme rádi ( i když ne třeba hned), když nás napokraji hlubokého srázu do neštěstí zastaví teplá a milá ruka našeho pastýře a alespoň nachvíli nás vezme k sobě do tepla. Ano, to bývají ty chvíle vnitřního uklidnění a pohody, když se jednou rozpomeneme a vroucně se pomodlíme. Ale jakmile nás pastýř vede znovu na pastviny, už se nedokážeme spokojit jen s místem, kudy nás vede, ale lákají nás dálky. 

A už se zase vzdalujeme a vzdalujeme,  stále víc se dostáváme do nebezpečných končin. A opět na poslední chvíli se rozpomeneme a zavoláme na našeho pastýře, který nás uslyší a hned za námi běží. Ale jak daleko už od něj jsme? A tak, čím dále  od něj  jsme, tím déle trvá, než k nám Pán dojde a mnohdy už přestáváme věřit a propadáme malomyslnosti. Příjmáme tu druhou ruku, avšak netušíme, že se sami svrháváme do pekel.

Ale náš pastýř nás nenechává ve štychu, ale co zmůže proti naší vůli? A proto je rád, když zavoláme a jsme ochotni přijmout jeho pomoc. Raduje se, když nás, zbloudilé najde. Kdo o sobě může říct, že  pokání nepotřebuje? Všichni jsme někdy zhřešili a Pán má radost nad námi,všemi, když se obracíme a své hříchy vyznáváme své nedostatky ve svátosti smíření.