Všechno to začalo jednoho krásného sobotního rána. Nikdo by nemohl tušit co se ještě dnes stane, ale nepředbíhejme.

Nikol, která šla zrovna nakoupit zazvonil v tašce mobil. „Doprčic, kdo mi zas co chce,“ ulevila si v duchu. „Jé, Janča!“ Zvolala, když zahlédla na displeji nového mobilu jméno své nejlepší kamarádky Jany a hned ho vzala. „Ahoj! Jak se máš?“ Otázala se.

„Ahoj, mám se dobře.“ Ozvalo se z mobilu. „Hele,  nechtěla bys jít dnes do kina? Budou dávat film, který se jmenuje V zajetí . Myslím, že by to mohlo být pěkné.“

„Jano… .“ řekne sklesle Nikol, která se radši dívá na milostné románky, než na dobrodružné příběhy. „Přece víš, že ty dobrodružný blbosti nemusím.“

„No tak, Nikol, jednou za čas jít můžeš ne? Udělej to pro mě, prosím. Nemám jinak s kým jít a mamka mě samotnou nikam nepustí.“ Přemlouvá Jana Nikolu.

„ No tak dobře, ale doufám, že to nebude moc dlouho trvat. Nebo nestihnu Skrytou vášeň.“ Zabručí do telefonu.

„Díky!“ Zajásá Janča. „Dáme si sraz v pět u nás, bereš? A neboj se, tu svou Skrytou vášeň určitě stihneš!“ Ujistí ji  Janča, i když je znát, že to říká s nemalou nejistotou.

„Dobře. Tak se zatím měj. Zdar!“

„Ahoj.“

„Nechápu, jak může ty dobrodružný filmy sledovat. Ale co, alespoň uvidím, o čem to vlastně je. Třeba v tom bude taky zakuklenej nějakej románek.“ Pomyslí si Nikol, která nic jinýho kromě románků snad ještě nikdy neviděla. S Jančou jsou sice nejlepší kámošky, ale na tomhle se zrovinka neshodnou. Ale vždycky se nakonec nějak domluví.

 

Přesně ve tři Nikol přešlapuje před panelákem, kde bydlí Jana. Když už se zdá že  Janča nepřijde, objeví se v prosklených dveřích její hlava.

„Promiň.“ Řekla provinile Janča. „Nemohla jsem najít mobil, nevím, kam jsem ho hodila, tak si ho najdu zítra. Ty ho s sebou máš ?“

„Nemám, myslela jsem, že ho vezmeš ty. Ale naštěstí mám alespoň hodinky.“ Řekne Nikol. „Pojď, ať to stihneme. Kdy to vlastně začíná?“ Zajímala se.

„V šest. Ale neboj, stihneme to. A myslím, že tam nebude ani moc lidí. Tohle už je totiž čtvrtá repríza. I když kino je odtud dál. Pojedeme autobusem co říkáš? Je čtvrt na šest. Za pět minut jede jeden rovnou ke kinu.“ Navrhne Jana.

„Tak dobře. Alespoň si ještě dočtu časák. Je tam zrovna moc zajímavej fotoromán.“ Pověděla Nikol, která si, jak už jsem říkala, nemohla život bez románků představit.

„Ta jsi fakt hrozná!“ Vyprskne Janča, ale pak hned dodá: „Ale stejně jsi má nejlepší kamarádka!“

„Však ty taky. Nevím co bych bez tebe dělala.“

„Pojď, půjdeme si zatím sednout na lavičku.“ Řekne Janča, když dojdou na zastávku. „Autobus tu bude za chvilku.“

Než se však stačí posadit, autobus už se hrne ze zatáčky. Dnes však nejede ten, na který jsou zvyklé. „Asi nějakej záskok.“ Řekne Nikol a víc si s tím hlavu neláme. Ale Janči, která už toho hodně přečetla to bylo divné. Vždyť ten autobus ani neměl znak dopravní společnosti, která ve městě jezdila. Ale nahlas radši neřekla nic a doufala, že je to doopravdy jen záskok.