APOŠTOL POHANŮ

 

Tím se stal sv. Pavel, který nepatřil k původním "dvanácti" , ale byl povolán vskutku dramatickým a nezvyklým způsobem. Nejprve si povězme, že jde o muže, který byl současníkem Petra a ostatních apoštolů, dokonce i Krista, kterého ovšem, jak se zdá, nikdy běhe jeho působení v Izraeli nepotkal. Narodil se v maloasijském Tarsu, který se dnes nachází v Turecku, a bylo to okolo roku 5 až 10 po Kristu. Po otci zdědil římské občanství, i když nevíme, zda byla Pavlovu otci udělenatato výsada za zásluhy, nebo zda byla od římské moci odkoupena. V každém případě toto privilegium sehrálo roli ve finále Pavlova života - nemusel se podrobovat židovskému soudu, ale měl právo na proces podle římského práva. Tudíž ani nemohl být křižován - šlo-li o hrdelní při, mohl být v nejhorším sťat. Co se týče postavy, Pavel patřil mezi nemálo apoštolů, jejichž postavy a tahy obličeje byly popsány. Takže většinou, jako předloha malířů, býval malé postavy, měl srostlé obočí, nebyl tuze pohledný, na hlavě měl pleš a chodil na křivých nohou. Patřil tedy mezi lidské osobnosti, které může zdobit jen jediné - stupeň oduševnění.

Tarsus, který ležel na významných obchodních cestách, byl také kulturním centrem a dokonce univerzitním městem, v němž žilo i mnoho filozofů stoické školy. Dochovala se nám o tom zpáva řeckého historika a zeměpiscce Strabóna, který žil přávě na přelomu letopočtů. Narodil se zhruba v letech 63 a 64 před Kristem a zemřel roku 21 našeho letopočtu. Tento badatel byl velice zcestovalý a Tarsus se tehdy srovnával, co se týče vzdělanosti, s Aténami a Alexandrií. Pavel měl tedy skvělé podmínky, a navíc výtečného učitele, jímž se stal židovský učenec Gamaliel, který patřil k umírněnému křídlu Farizeů. Pavel dostal při obřízce jméno Saul či Šaul (jež se někdy píše Šavel), což znamená "Vytoužený" . Současně mě, jak bylo obvyklé, ještě druhé jméno, Paulus či Pavel, kterého výlučně používal po svém obrácení. Doma hovořívali aramejsky, ale Pavel se bzry naučil i řecky. Jak bylo zvykem ve farizejských rodinách, i vzdělaní farizejové se živili prací v Pavlově případě to byla výroba stanů, které se zhotovovaly z kozí srsti.

Jako farizej viděl Pavel v křesťanech odpadlíky, a protože svou víru přijímal fanaticky vážně, zúčastnil se i pronásledování těchto duchovních disidentů své doby. Proto se nevyhnul ani kamenování prvomučedníka Štěpána,i když se sám týrání osobně nezúčastnil. (Stalo se okolo roku 40 n.l.) Svým dravějším kolegům pouze hlídal pláště během popravy. Pavel byl nicméně svou vírou fanatikem, a tedy se vydal cestou pomsty či soudu i do syrského Damašku. Byl k tomuto poslání vybaven i příslušnými pověřovacími listinami. A tehdy dochází k dramatickému obratu, který popisují Skutky apoštolů. ,,Když  byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle oblilo z nebe světlo. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký hlas : Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Zeptal se: Kdo jsipane? Ten odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. ...Muži kteří s ním konali tu cestu, stáli neeschopní slova. Slyšeli hlas,ale neviděli nikoho." (Sk 9,3-7)

Výjev, k němuž tenkrát došlo, patřil  k  událostem, které mohou člověka potkat jen vyjímečně. A nebylo tudíž divu, když popis této události jak ve Skutcích, tak v epištolách sv. Pavla najdeme celkem čtyřikrát. Tak došel slepý do Damašku a tři dny nic nejedl a nepil. Poté Pavla navštívil muž jménem Ananiáš, který k setkání dostal "ve vidění" příkaz. Ten vložil na Pavla ruce, budoucí apoštol prozřel fakticky i symbolicky - a dal se okamžitě pokřtít. To ovšem nenechalo lhostejnými zdejší Židy, kteří se chystali Pavla zabít. I nastal řetěz malérů, který skončil teprve na popravišti v Římě. Z Damašku se dostal jen díky tomu, že ho spustili z hradeb v koši uprostřed noční tmy. Nejprve se vrátil do Tarsu a potom se odebral do Arábie, kde strávil tři roky rozjímáním a v modlitbách. Potom ho představili Petrovi, a Pavel se vydal na své misijní cesty. Ty byly ceklem tři a probíhaly v letech 45 či 47 až do roku 58 n.l. Nejprve s Barnabášem a Markem prošli jižní provincie Malé Asie. Druhá cesta vedla do Makedonie, kde vznikly nové církevní obce, mimo jiné  ve Filipech a v Soluni. (Uběhne jen Pár století a z toho města se vydají na misijní cestu do Čech Cyril s Metodějem. Což je už jiná kapitola) V Aténách mluvil před areopagem a načas se usadil v Korintě.

( z knížky Velká kniha světců)