Taky už jste měli někdy ten pocit, že se asi nudou ukoušete a zároveň v sobě cítíte, že když rychle něco neuděláte tak nejspíš vybuchnete? Máte v sobě najednou nevídanou sílu a energii, ale nemáte na čem byste ji vybili? Víte že musí přijít ještě něco jiného, velkého a dobrodružného, ale zároveň máte chuť se vším prasknout, to co vás dříve bavilo už vás nudí, chodíte doma od ničeho k ničemu a jste celí zničení? Ano?

Tak tak nějak se teď cítím já. Dnes jsem se hrozně nudila a kdyby nebylo ranní mše, a zkoušky sboru na Vánoce a také oslavy narozenin, tak asi ležím na posteli nudou rozcuckovaná na malé kousíčky. 

Po včerejším díle STAR-DANCE se ve mně objevila nečekaná energie. Mám chuť tancovat a zpívat, jenže když je doma malé dítě tak moc ruchu být nesmí. Samozřejmě, že si taky zazpívám, ale mým sourozencům už to také někdy leze na nervy. Takže si doma vlastně moc nezazpívám a tancovat neumím. Bezvýznamné nakrucování u zrcadla mě nebaví. Sice jsem jednou na run4unity zkoušela Hip-Hopovou sestavu, ale moc jsem se toho za ty tři hodiny nenaučila... :-( Dnas si říkám jaká je to škoda. Pravda je taková, že vlastně od té doby bych hrozně chtěla chodit do Hip-Hopu, ale nemůžu mít přece také všechno. Chodím do klavíu, do zpěvu a také do výtvarky (všechno je to ZUŠ Znojmo) tak co můžu chtít víc, že ano? A také nejsem doma sama, mám 6 sourozenců, tak kdo to má všechno platit?

Bohužel... anebo Bohu dík? Nevím...

Asi od čtvrté nebo od páté třídy mám jasnou představu, čím bych chtěla být. Chtěla bych učit na prvním stupni základní školy. Ale také mě ještě neopustily sny, ve kterých se vidím jako slavnou zpěvačku, klavíristku, tanečnici a v těch nejtajnějších jako spisovatelku. Hm, ano, spisovatelka... to by mě možná šlo, vymýšlení příběhů  a básniček mě odjakživa bavilo. Svoji první povídku na kterou si pamatuji jsem napsala na táboře, bylo mi tehdy 8, kdy jsme měli z daných slov vymyslet příběh a ty nejlepší byly oceněny řádem moudrosti.

Zpěvačkou... to nevím, asi bych nedokázala unést ten nápor médií a hrozně mě štve bulvár. Ale zpívat ve sboru nepřestanu.

Tanečnicí... nevím, jestli by mi to až tolik šlo, a taky nevím, jestli jsem na to dost talentovaná. Ne, že bych na ostatní věciměla nějaký zvlᚍ velký talent, ale prostě nevím...

a Klavíristkou?... mě to zas tolik nebaví a při vystoupení mívám taky hroznou trému a konzervatoř bych sejně asi nezvládla...

 

Alespoň, že mám ten blog, při psaní se mi ulevuje. Avšak problém je také v tom že já ještě pořád "Datluji". Neumím psát všemi deseti a tak mě to trvá poměrně dlouho, než něco napíši. Ale snad se to naučím. Někdo si možná řekne, ale taky existuje papír a tužka, ne? tak no problem ne? JE to pravda a asi začnu tuto metodu využívat. Přece jen sezení u počítače není úplně zdravé...

 

Tak jsem se tu pěkně vypovídala a zabila jsem i pár desítek minut. Ještě že se mám kam obrátit, když na mě přijdou ty nejprázdnější chvilky... díky signály! :-)