PATRON DOMINIKÁNŮ, POLSKA, LITVY, PRUSKA, POMOŘANSKA, RUSKA, KRAKOVA, KYJEVA, VRATISLAVI

POMOCNÍK V NEBEZPEČÍ UTONUTÍ, PROTI MANŽELSKÉ NEPLODNOSTI

Narodil se okolo roku 1185 ve slezské rodině v Kamieni, u polského Opolsku, přesněji na zámku Lance, a zemřel roku 1257 v Krakově. Byl dominikánským žebravým mnichem, který, jak praví tradice, pocházel ze šlechtického stavu. Studoval v Krakově, Praze a v Bologni. Po získání doktorského titulu ho jeho strýc, jinak krakovský biskup, přijal jako kanovníka a nechal se provázet Hyacintem do Říma. Tam se Hyacint seznámil se svatým Dominikem, který si mladého muže rychle získal. Dominikánský hábit tedy dostal Hyacint ještě v Římě v Santa Sabina přímo od zakladatele řádu. Protože byl tímpádem mnichem první generace, zasloužil se o rozšíření řádu zejména ve východní a severní Evropě, tedy v podstatě v oblastech, které patří mezi jeho patronáty. Zadání a směr cest mu určil svatý Dominik. Hyacint začal nejspíše v Krakově a na jiných polských místech, kde založil pět dominikánských klášterů. Odsud mniši kráčeli dál na sever do Gdaňska, podél Visly na Východ. Tvrdí se, že Hyacint evangelizoval i Skandávii, Litvu a Rusko. V každém případě je nesporné, že všechny snahy o šíření křesťanství v těchto končinách naráželo na vpády Mongolů, a to již roku 1238 a v pozdějších časech. V každém případě založil již roku 1228 rozsáhlou řádovou provincii, která zabírala Polsko, Rusko, Čechy (od 1301), Moravu, Braniborsko, Slezsko, Prusko a Pomořany. Místem posledního odpočinku se stal dominikánský chrám v Krakově. Hyacint zemřel v Krakově a za svatého byl prohlášný o tři století později (1594) Klementem VIII.

Legendy mu ovšem připisují četné zázraky. Vypráví se o něm například, že při útoku Tatarů vynesl z chrámu monstranci a velmi těžkou sochu P.Marie. Aby je mohl ukrýt skutečně v bezpečí, přenesl je přes řeku Dněpr; ve výtvarném umění bývá Hyacint zobrazován v doprovodu andělů, keří mu pomáhají zvládnout nezvyklý náklad. Svátek má 15. srpna.