Je kouření hřích?

Mnozí jsme se už určitě setkali s kouřícím člověkem. Potkal se však také někdo z vás s kouřícím křesťanem? Možná také. A nenapadlo vás, jestli kouření není náhodou hřích?

Když člověk kouří jeho plíce se značně znečišťují. Přiznám se, že nevím, co přesně se děje s těmi plícemi, ale vím, že kouření škodí na zdraví. Ale porovnejte sami:

<-plíce kuřáka a nekuřáka->

Ale proč by mělo být kouření hříchem? Jistě každý zná Desatero Božích přikázání. V pátém, z těchto deseti přikázání se mluví o tom, že NEZABIJEŠ. Můžeme si to pro nás přeložit, jako NEUBLÍŽÍŠ. Nemluví se zde komu neublížíš, jestli sobě nebo jiným, tudíž si můžeme říct, že Pán chce, abychom nebližovali nikomu, teda ani sami sobě.

Člověk sobě může ubližovat mnoha způsoby a mnohdy si to ani neuvědomuje, např. nedostatečným oblékáním, požíváním nevhodných jídel, ale i kouřením.

Už jsem výše uvedl, že kouření škodí hlavně plícím. Kouření je dobrovolné přestoupení Boží vůle=hřích, možná i těžký!

Možná si teď říkáte, no too je ale všechno hezké, přestoupila jsem Boží vůli, tak se teda vyzpovídám, jenže co když bez kouření prostě nevydržím?

Tak to je podle mě ještě horší. Pán nám bal svobodnou vůli, abychom mohli o všem rozhodovat, jak chceme my. Říká se sice, že my jsme ovečky a Pán náš Pastýř, ale i tomu nejlepšímu pastýři se může stát, že se mu nějaká ta ovečka zatoulá (tím nechce říct, že by byl Ježíš nějaký špatný Pastýř!). také se říká, že správný pastýř má opustit stádo i pro jednu ovečku, ale cokdyž se ta ovečka schválně někam zatoulá? Ano, před Bohem se nikdo nikam neschová, Bůh ví kde ta ovečka je, ale nemůže ji nutit, aby se vrátila, kdy jí daroval svobodnou vůli. A co teď? Ještě jsou tu také zázraky, třeba zrovna svatý Pavel, kterého Kristus před branami Damašku uporoznil na jeho špatné chování, ale to, že se Pavel obrátil, to záleželo i na něm samotném. Jistě, když k němu Ježíš už i promluvil, kdo by neuvěřil že? Ale teoreticky by uvěřit nemusel ani to té, co ho Pán oslepil.

Ale teď zpět k našemu tématu.Tímto jsem chtěla tedy říct, že přeci jen má člověk tu svoji hlavu a Pán naše chování ovlivňuje (hlavně u některých) jen do velmi malé míry a my sami se rozhodujeme svobodně. Tedy když je člověk na kouření závislý, nejen, že jednou, či vícekrát přestoupil dobrovolně Boží zákon, ale už ani nedokáže sám ovládnout svoje chování.

Nejsmutnější však je, že alespoň co já vím, tak nejvíce přibývá kouřících dětí! Nejčastěji se s tím setkáváme u dětí, kteří prožili nějakou rodinnou trgédii (např. rozchod svých rodičů nebo mají třeba rozhádané rodiče). Tyto děti pak vyhledávají něco, co by je uklidnilo a často natrefí na nějakou partu, kde pak začnou kouřit.

Ale proč někdo vlastně začne kouřit? Jestli jste četli příběh mladé Marušky, tak vás určitě jako jeden z důvodů napadne, nedobrovolné přistoupení ke kouření.

Když někomu někdo donutí ochutnat cigaretu, je to hřích? Je to přece z donucení! Ano je to hřích. Jeto, sice nedobrovolné, ale přece přestoupení Božího zákona. Možná by se to mohlo definovat, jako lehký hřích a lehké hříchy přeci nejsou tak důležité, ne? Ale v tomto případě je nejlepší abchom se šli hned vyzpovídat nebo se s tím každopádně někomu svěřit.

Někdo třeba ochutná cigaretu s tím, že chce jenom vědět, jaký to je a že kouřit potom určitě nebude. U někoho to tak možná doopravdy je. Ochutná cigaretu, zjistí jaký je to svinstvo a už to nikdy do úst nevezme, ale někdo ji ochutná a.....zachutná mu to. A už je závislost tady. Ze začítku to třeba není tak hrozné, třeba jedno cigárko za měsíc, ale i závislost na kouření se může stupňovat a pak je to čím dále horší.

Někdo třeba má tolik rozumu, aby se, když poprvý ochutná cigaretu a zjistí první náznaky závislosti, sněkomu svěřil, ať už svému zpovědníkovi nebo kamarádovi. Ale někdo to bohužel třeba ze strachu před výpraskem nebo nadávkami neřekne a pak to tak dopadá...A proto prosím všechny, aby byli k takovýto věcem chápaví.

Nakonec to ještě všechno shrnu: Takže kouření je hřích, protože je to dobrovolné (nedobrovolné) přestoupení Božího zákona a škodíme si tím na zdarví. Však ještě horší to je, když si na kouření navykneme (což je u mnoho lidí, kteří někdy zkusili cigaretu). Kouření se často oběvujei u dětí, hlavně u těch, kteří mají nějakou životní krizi. Pak je nejlepší aby si s nimi promluvil třeba nějaký jejich kamarád a pomohl mu sezávislosti na kouření zbavit, což je tedy nejlepší u všech, kteří ke kouření přistoupili nedobrovolně.

Na úplný závěr bych chtěla ještě podotknout, že toto všechno je jen výplod z mojí mysli a můžete se klidně pokusit mi tento názor vyvrátit.