„Vstávej Maruško, už je půl sedmé, aby ti neujel autobus!“
„ Ale mami, mě se dnes tak nechce.“
,,A pročpak zrovna dneska?!“ Ptá se nedůvěřivě maminka.
Maruška je čtrnáctiletá holka, je velmi pěkná, avšak nemá žádné kamarády, protože je věřící. Ve škole na ni často volají Jeptiško!
Dnes je pondělí a Marušce se mezi ty neslušné spolužáky nechce. Ví, že ji zvlášť jedna skupina pronásleduje a tuší, že dnes na ni čeká zase veliké pokušení. Mamince se však nesvěří. Má dost své práce a možná by ji ani nepochopila. Místo toho se vymluvila, že dnes mají psát těžkou prověrku z matematiky.
„No tak Marie, už jsi velká, přece ještě ke všemu nezačneš se záškoláctvím, jen pěkně jdi, cestou můžeš poprosit ducha svatého, aby tě osvítil a pomohl ti.“
Maruška tedy šla. Avšak šla velmi pomale, že jí málem ujel autobus. V autobuse se v duchu modlila: „prosím tě Pane Ježíši, ochraň mě před NIMI, ať už mě dají pokoj. Panno Maria, skryj mě pod svůj plášť!“
Marie správně tušila, že na ni budou čekat. Sotva vyšla z autobusu, už ji volali.
,,Hele ty svatá Jeptiško, pojď sem. Dělej!“ ozval se škodolibý hlas jednoho z NICH.
Marie šla, nedokázala se vzepřít proti nim. Vždyť JICH je přece 5! A ona je sama. Ne počkat, je s ní přece Ježíš a taky Panna Maria. Oni ji ochrání.
Sotva k nim došla, táhli ji za školní tělocvičnu.
„Nechte mě vy sprosťáci!“ Zmohla se na chabou nadávku.
„A hele, Jeptiška se nějak neovládá. He!“ Škodolibě se zašklebil, člen té protivné bandy.
Dotáhli ji za tělocvičnu a řekli jí: „Budeš dělat co ti řekneme, dáme ti každej den úkol a ty ho splníš a budeš mít pak pokoj. Jinak od nás nemáš nadosmrti pokoj. Ale začneme už dnes.“
Maruška se trochu zarazila, ale představa, že už jí dají pokoj, byla silná. Zeptala se, jaký úkoly. ,,To se dozvíš až pak, prvně se rozhodni, buď nás budeš poslouchat nebo nic!“
Zarazila se. Není už tohle trochu příliš?! Doposud jí jen nadávali a sem tam jí provedli nějakou taškařici, ale tohle? Co když jí navedou na nějaké špatnosti? „Tak na co čekáš?! Chceme odpověď a to hned a NE že to někomu řekneš! Jinak tě zabijem!"
Komentáře
Zkopíruju sem, co už jsem napsal jedné kamarádce, která byla v podobné situaci:
„Podívej, od toho jsou kamarádi, aby v takových případech pomohli. Když vtipálek sbírá svý zuby vyražený teleskopem, tak už mu fórky o zabíjení a jeptiškách tak vtipný nepřijdou. Ale neplač, o svoji odměnu stejnak nepřijdou!“
Proto bych Marušce doporučil někomu to říct, a tím někým by měl být třeba starší brácha, nebo dobrý kamarád, kteří už zpravidla mají s řešením podobných situací jisté zkušenosti. Na hrubý pytel kolikrát nejlépe pasuje hrubá záplata. Akorát to nesmí být pomsta! Jde jen o to, aby Maruška měla pokoj, a ONI aby zbytečně dál nehřešili. Nic osobního, žádná odplata, prostě spravedlivý mír.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.