Jak už jistě všichni víte, zítra začíná Olympiáda v Pekingu. Jak jsem tak o té Olympiádě přemýšlela, napadla mě jedna věc. Život je jako Olympiáda. Olympiáda je plná výkonů, slz, štěstí i nehod, nadějí, úspěchů ale i zklamání. To všechno zažíváme ve svém všedním životě i my.

Čtyři roky - to je doba, kterou sportovci využívají k odpočinku, ale také k trénování a k tomu, aby vylepšili své výkony. Čtyři roky - to je jako náš pozemský život. Ve svém životě se snažíme chovat tak, abychom po smrti co nejlépe uspěli. Už za dávných věků lidé věřili v posmrtný život. Ve starověké Indii lidé věřili, že když se budou chovat slušně a dobře, tak se po své smrti znovu narodí do vyšší kasty ( KASTA - třída lidu v Indii). Malé děti chtějí (bohužel jen někteří) rodiče vychovat co nejlépe, aby jim až zestárnou pomáhaly. Dospívající jdou za svými cíli, chodí do různých škol podle svých rozhodnutí. Jako dospělí potom pracují a mají své rodiny a ve stáří se mohou těšit ze svých vnoučat. Ale co bude potom až umřeme? Co se stane? Pak teprve nastane ta ' HODINA PRAVDY ', pak se teprve ukáže, jestli náš život byl správný. Příjde BOŽÍ SOUD. Boží soud je jako ta soutěž, ta Olympiáda v přímém přenosu. Už není možné couvnout. Buď se nám náš výkon povede a umístíme se - Pán Bůh nás pošle do nebe. Nebo bude průměrný - půjdeme do očistce, protože jsme vedli život, ne přímo špatně ale také ne nejlépe. Anebo budeme velmi špatní, nebo dokonce diskvalifikováni - Pán Bůh nás pošle do věčného trápení - do pekla, to proto, že jsme podcenili přípravu a připravovali jsme se velmi špatně nebo vůbec.

SNAŽME SE TEDY BÝTI TĚMI, KTEŘÍ SE PEČLIVĚ PŘIPRAVUJÍ A DOSÁHNOU TAK VELKÝCH VÝSLEDKŮ - NEBE.