Myslím, že mnozí z nás už někdy zapochybovali, jestli je jeho víra a správná. Já už jsem si několikrát říkala, co když věřím v nějakého neexistujícího Boha? Nepůjdu po smrti do pekel za to, že jsem se modlila k nesprávnému Bohu? Myslím, že už jsem poznala, že moje víra je ta SPRÁVNÁ. Víte, lidé věří v různé věci. Někteří věří v peníze, jiní v nějaké talismany nebo v něco podobného. Já věřím v mého Boha... Možná jste si někdy myslili, že Bůh na vás nebere ohled, když jste ho o něco prosili. Modlíte se už dlouho a vzrůstají ve vás pochyby, co když ten Bůh vůbec neexistuje?
Musím sem něco napsat. Jednu dobu se mi hodně plnila taková ta 'malá' přání. Například když jsem se někdy do školy neučila a už to vypadalo, že budu zkoušená prosila jsem, Pane Bože prosím, abych dnes nebyla zkoušená. A opravdu jsem zkoušená nebyla. Jindy jsem zaspala a hrozilo, že mi ujede autobus do školy, jen jsem při cestě na zastávku Pána poprosila, aby mi autobus neujel a on mi ten autobus doopravdy neujel. Ba měl ještě zpoždění. Byla jsem si jistá, že Pán Bůh existuje, že všechna ta splněná přání nemohou být náhody. Byla jsem šťastná, že Bůh stojí při mně... Ale Pán Ježíš je také pro nás velmi důležitý. On pro nás velmi trpěl. Vždyť on nemusel za nás zemřít ale chtěl. Slyšela jsem, že nejlepší je modlitbu začít: Pane Bože... a končit by měla ...o to prosím skrze Krista našeho Pána, Amen. Tak se to modlívá při mši svaté.
Avšak na Pannu Marii by se také nemělo v žádném případě zapomínat. Když jsem byla asi ve čtvrté třídě, cítila jsem se někdy velmi odstrčená od svých spolužáků a spolužaček. Dlouho jsem se modlila, aby mi Pán Bůh do cesty poslal dobrého přítele, abych nebyla tak sama. Při jedné z těch proseb mě napadlo, že by mým přítelem mohla být Panna Maria, ale říkala jsem si, že to je málo, že bych chtěla nějakou skvělou kamarádku, která by byla tady na zemi se mnou, se kterou bych se mohla vídat, povídat si s ní a vůbec... Tak jsem se dál modlila. Modlila jsem se čím dál méně, až už jsem na mé přání zapomněla. Teď se mi ta myšlenka vrátila a musím o tom popřemýšlet. A když o tom teď tak přemýšlím, myslím si, že Pannu Marii bych mohla klidně mít jako svoji důvěrnou kamarádku. Vždyť Panně Marii se mohu se vším svěřit, mohu si s ní v modlitbách povídat, mohu ji o lecos prosit. Teď vím, že Panna Maria mě neopustí, že když jí budu věrná, tak mě ochrání před zlými duchy. Věřme v Marii a modleme se s ní růženec a ona nás jistě neopustí... Ještě bych dnes chtěla upozornit na jednu skutečnost a to na na Ducha Svatého. Bez Ducha Svatého bychom asi byli jako apoštolové po Nanebevztoupení Páně. Zavření doma ve strachu. Ale my musíme podávat svědectví ostatním lidem a to bychom bez Božího Ducha asi nezvládli. Kdo byl na ActIv8 určitě si vzpomene na motto setkání: DOSTANETE SÍLU DUCHA SVATÉHO, KTERÝ NA VÁS SESTOUPÍ A BUDETE MI SVĚDKY. Modleme se a Duch svatý nám pomůže.
Někteří mají odlišná náboženství, ale to důležité je společný základ v Bohu. ...
Závěrem bych chtěla říci, jestli máte nějakou podobnou zkušenost nebo myšlenku, aby jste ji sem napsali. Budu vědět, že nejsem sama, ketrá už někdy pochybovala. Můžeme se pak společně modlit za ty, co ještě nepoznali Boží lásku... DÍKY
Komentáře
Zkušenosti jsou různé. Jen bych rád upozornil, že bude hůře :-). Ale neboj se a vytrvej :-)
Myslím, že se nelze opřít o nic lepšího než Boží Trojici a Pannu Marii, jak uvádíš. Snad každému, kdo uvažuje o víře někdy napadne pochybnost. Je to příležitost vše promyslet, svou víru si zdůvodnit. Jsme-li napojeni na BOHA-LÁSKU, vyjdeme posíleni a jsme schopnější zdůvodňovat svou víru i jiným. Kmotr
Teda osobně se mi modlitba k Panně Marii osvědčuje právě v těch „drobných věcech“ (ale nejen v nich!), jako abych dostal dobrou otázku u zkoušky, abych stihl projet křižovatkou aspoň na oranžovou, aby na svíčkové v hospodě byly brusinky, a tak. Boha Otce prosím když jde o něco velkého, jako když se naši vybourali a já nevěděl kdo z nich to přežil, nebo při katastrofě a válce. A Pána Ježíše zase hlavně při mši a denní modlitbě, aby žil v mém srdci a vedl mě ke své slávě a mé spáse - prostě vůbec ve věcech spásy. A zatím to docela funguje. Zkoušky mám, naši přežili všichni, a žiju v naději, že Pán mě jednou přijme v milosti. :-)
Ještě mě k tomu napadlo: Je potřeba dávat pozor na to, abysme jenom něco nechtěli, ale taky za všechno děkovali a svého nebeského Otce i Maminku chválili. Konec konců, od toho tu přeci jsme. Není nic trapnějšího, než když si člověk uvědomí, že za vyslyšenou modlitbu ani nepoděkoval. Natož pak za věci, které se zdají být tak samozřejmé, dokud o ně nepřijdeme... 2:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.