To jim trvalo celý den. Druhý den, když bylo už uklízeno, pustila se Vlastina skupinka do přípravy jídla, Verčina skupinka nosila ještě dřevo a Lukášova skupinka se pustila do výzdoby, chystání her a tomboly. Nebyl to zrovna ten nejlehčí úkol, ale než se setmělo, bylo všechno nachystané. Pokoje byly vyzdobené, jídelna plná přichystaných her a tomboly, ne dvorku postavená hranice ze dříví a vedle ještě plno dříví do zásoby, v kuchyni plno dobrůtek a mlsností. Ten den, kdy měl přijet Pepa si všichni přivstali, aby stihli ještě poslední malé úpravy. ,,Už jedóóóu!" Vykřikne Tonda, který byl na hlídce. Všichni se rázem schovali za stromky, kterých tu bylo mnoho, aby to vypadalo, že všichni ještě spí. ,,Ach jo. Já věděl, že z mého návratu nikdo nadšený nebude." Povzdychne si Pepa, když nikoho nevidí. Ale jaké bylo jeho překvapení, když všichni vyskočili ze svých skrýší a zpívali mu uvítací píseň, kterou pro něj vymysleli: Vítáme tě milý Pepo, vítáme tě Josefe, bez tebe nám bylo smutno, vždyť jsme tvoji přátelé. Máme pro tě překvapení, jen si zakryj očíčka, ať ti nikde nepronikne, ani trošku sluníčka. Pepa zavřel oči a když je zase otevřel, nemohl překvapením ani mluvit. Děti ho vedli čistou a nádherně vyzdobenou farou. Pepa se rychle převlékl a celý den pak hráli hry a večer rozlosovali tombolu. Při večerní modlitbě pak Pepa děkuje: ,,To jsem fakt nečekal. Moc vám děkuji. Jste všichni ti nejlepší kamarádi, jaké jsem kdy měl." Celý zbytek tábora už prožil Pepa ve zdraví a domů se vracel s plnou taškou výher a dárků za první místo v celotáborové hře.