Teď se však musíme vrátit do tábora. Když Pepu odvezli, všichni byli nějací nesví. Nebyli ne takové případy na táborech zvyklí. Ale druhý den se zdál zase normální, jen Honza, Marie Filip a Dominik nebyli ve své kůži, Pepa jim chyběl, prohrávali, dělali zbytečné chyby při hrách. Ale byli to kamarádi. Rozhodli se, že Pepovi pošlou do nemocnice nějaký malý dárek.

,,Verčo," ptá se jednou Filip ,,jakou adresu má ta nemocnice? My totiž chceme Pepovi poslat dopis." ,,Dobře, dobře, řeknu vám ji. Tak si pamatuj: NOVÁ NEMOCNICE, PAŘÍŽSKÁ 112, ZLÍN 63039 . ,,Dík." ,,Nemáš zač."

Druhý den už běží Filip (je opravdu dobrý běžec) s dopisem na poštu, samozřejmě, že nezapomněl připsat jméno kamaráda, kdo ví, komu by to pak dali, a zrovna, když je pryč, někdo volá na faru. Telafon zvedne Lukáš. ,,Ano? tady tábor fara Zlín." ,,Dobrý den, voláme k vám z nemocnice na Pařížské kvůli tomu klukovi." ,,Tak co?" je nedočkavý Lukáš. ,,Mám pro vás vynikající zprávu. Toho kluka tak za tři dny pustíme, ale radil bych přichystat nějaké překvapení, celé dny s nikým nemluvil a je takový zkleslý." ,,Dobře a děkuji vám, nashledanou." ,,Nashledanou."