Bylo krásné, tiché, letní dopoledne, když tu do toho ticha cink cink zazvoní zvonek u domu. A už vidíme, kdo to je. Je to Pepa Hodný. Zrovna se vrací ze školy a v obličeji má výraz šťastného úsměvu. A co by taky ne? Vždyť jim začaly prázdniny a on už se těší ne tábor, který má být už za týden... .

A koněčně přišel den, kdy jedenáctiletý Pepa odjíždí na tábor. Tábor je až ve Zlíně, ale oni mají sraz v Brně a do Zlína pojedou vlakem. Ve vlaku však sedí sám a trochu se mu stýská. Vždyť bude pryč celých 14 dmí. A tu řekne jeden ze tří vedoucích:,,Když jsme tady všichni, tak se alespoň trochu představíme. Každý, kdo bude na řadě, řekne své jméno, příjmení, kde bydlí a kolik je mu let. A začneme támhle u Tondy".  ,,Tak já jsem teda Tonda Kolévr, bydlím ve Slavkově a je mi dvanáct let". ,,Já se jmenuji Lenka Konečná, bydlím v Brně a je mi skoro jedenáct", řekne Lenka. Teď přišla řada na Pepu a taky on se představí jako ostatní. Řekne:,,Já jsem Josef Hodný, ale všichni mi říkají Pepo, bydlím taky v Brně a je mi jedenáct jet". A tak to šlo dál, až se představil taky Martin, Jirka, Dominik, Filip, Roman, Laďa, Marie, Bára, Honza, Petr a Alena. Bylo jich tam tedy 14, ale mělo jich být 15, jenže Terka onemocněla a tak nemohla jet.